ECLI:CZ:US:2001:2.US.369.2000
sp. zn. II. ÚS 369/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele J. B., zastoupeného advokátem JUDr. D. B., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 1999, čj. 14 Co 647/98-158, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se s odvoláním na porušení svých práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhal návrhem, odeslaným Ústavnímu soudu dne 19. 6. 2000, zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 1999, čj. 14 Co 647/98-158. Uvedeným rozsudkem byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 8. 1998, sp. zn. 15 C 19/96, jímž bylo určeno, že kupní smlouva, uzavřená mezi stěžovatelem a vedlejšími účastníky manželi D. ze dne 10. 11. 1995, je neplatná.
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 15 C 19/96, který byl vyžádán, Ústavní soud zjistil, že výše specifikovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 8. 1998 bylo určeno, že kupní smlouva, uzavřená mezi manžely Dubskými jako navrhovateli a stěžovatelem jako odpůrcem dne 10. 11. 1995, je neplatná a odpůrce byl zavázán k úhradě nákladů řízení navrhovatelů. Výše citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 1999 bylo rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé potvrzeno a návrh na připuštění dovolání byl zamítnut. Dovolání, podané stěžovatelem proti rozsudku odvolacího soudu podle §239 odst. 2 o.s.ř., bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2000, čj. 30 Cdo 1685/99-199, odmítnuto. Nejvyšší soud neshledal důvody pro vyslovení přípustnosti dovolání.
Podle ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/l993 Sb., o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
Za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, je v daném případě nutno považovat stížností napadený rozsudek Městského soudu v Praze, neboť v případech, kdy zákon dovolání nepřipouští, není možno dovolání za poslední prostředek k ochraně práva považovat (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 129/97, ÚS ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 8, 1998, str. 431). Usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost má povahu rozhodnutí deklaratorní povahy, které autoritativně konstatuje neexistenci práva, a to práva podat dovolání.
Napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 1999, čj. 14 Co 647/98-158, byl doručen právnímu zástupci navrhovatele dne 22. 3. 1999. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odeslána Ústavnímu soudu dne 19. 6. 2000, je zřejmé, že návrh byl podán po lhůtě uvedené v §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Na základě uvedených skutečností proto Ústavní soud podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/93 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. září 2001 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj