ECLI:CZ:US:2001:2.US.383.01
sp. zn. II. ÚS 383/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele P. B., zastoupeného advokátem JUDr. L. S., o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. Nt 2083/01, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem, odeslaným Ústavnímu soudu dne 20. 6. 2001, a doplněným dne 7. 8. 2001, domáhá s poukazem na čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a ust. §67 trestního řádu zrušení rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 6. 2001, sp. zn. Nt 2083/01. Má za to, že jsou v jeho případě splněny podmínky dle ust. §75 odst. 2 zák. č. 182/93 Sb. pro to, aby jeho stížnost nebyla posouzena jako nepřípustná, ačkoli nevyčerpal všechny prostředky poskytnuté zákonem k ochraně jeho zákonného práva. Je přesvědčen, že stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť celé trestní řízení je vedeno takovým způsobem, že nelze očekávat naplnění účelu zákona, a rovněž 3000 poškozených jen stěží dosáhnou svých práv.
Z obsahu ústavní stížnosti a z listin předložených navrhovatelem Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením ze dne 28. 6. 2001, sp.zn. Nt 2083/01, Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žádost navrhovatele o propuštění z vazby na svobodu ze dne 19. 6. 2001 s tím, že důvody vazby dle §67 odst. 1 písm. a) a b), odst. 2 trestního řádu trvají, a dále rozhodl dle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu o nepřijetí nabídnutého písemného slibu navrhovatele ze dne 19. 6. 2001.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Jak vyplývá z ust. §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že směřuje proti rozhodnutí soudu I.stupně, proti němuž je dle §74 odst. 1 trestního řádu přípustná stížnost. Tohoto opravného prostředku však navrhovatel nevyužil. Nevyčerpal tak všechny procesní prostředky, jež měl podle zákona k dispozici.
Pokud jde o možnost přípustnosti ústavní stížnosti dle §75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, neshledal Ústavní soud důvody pro aplikaci uvedeného ustanovení, jež představuje výjimku z pravidla obsaženého v odst. 1 téhož §, a Ústavní soud ji proto ve svých rozhodnutích vykládá restriktivně. Základní podmínkou, která umožňuje takový výjimečný postup, je schopnost stěžovatele prokázat, že stížnost se týká nejen jeho osoby, ale řešení otázky z ústavní stížnosti jeho vlastní zájmy přesahuje a má dopad na širší okruh identických případů. Pouhé obecné tvrzení navrhovatele, že způsob, jakým je vedeno jeho trestní stíhání a celé řízení ve věci, nenaplní účel zákona a poškození nedosáhnou svých práv, a újma, která mu vzniká bezdůvodností vazby, není ničím nahraditelná, nedovedlo Ústavní soud k přesvědčení, že by podaná ústavní stížnost přesáhla svým významem podstatně vlastní zájmy stěžovatele.
Na základě uvedených skutečností proto Ústavní soud podle ust. §43 odst. 1 písm.e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl podaný návrh jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. září 2001 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj