ECLI:CZ:US:2001:2.US.405.01
sp. zn. II. ÚS 405/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. T., právně zastoupeného JUDr. J. B., proti opatření vyšetřovatele ze dne 30. 11. 2000, kterým bylo podle ust. §160 odst. 6 tr. ř. stěžovateli sděleno obvinění ve věci vedené u PČR KÚV Brno pod sp. zn. ČVS: KVJM 380/10-96, z trestného činu krádeže dle ust. §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák., takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 2. 7. 2001, se stěžovatel domáhal zrušení opatření vyšetřovatele Policie ČR KÚV Brno ze dne 30. 11. 2000, jímž bylo stěžovateli sděleno, že podle ust. §160 odst. 6 tr. řádu bude jeho jednání, vedené u PČR KÚV Brno pod sp. zn. ČVS: KVJM 380/10-96, stíháno jako trestný čin krádeže spáchaný formou spolupachatelství dle ust. §9 odst. 2 tr. zák. k ust. §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. Svůj nesouhlas projevil stěžovatel přípisem vyšetřovateli, v němž žádal zastavení trestního stíhání z důvodů amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998. Přípis byl jako podnět k přezkoumání postupu vyšetřovatele vyřízen Krajským státním zastupitelstvím v Brně dne 4. 5. 2001 s tím, že v postupu vyšetřovatele nebylo shledáno pochybení a opět přípisem sděleno právnímu zástupci stěžovatele. Z data tohoto sdělení zřejmě stěžovatel dovozuje včasnost podání ústavní stížnosti. Výše uvedené opatření vyšetřovatele je podle stěžovatele v rozporu s čl. 8 odst. 2 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
Po věcné stránce z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel byl již dříve trestně stíhán pro trestný čin krádeže spáchaný ve spolupachatelství podle ust. §9 odst. 2 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. a) b) e) tr. zák. společně se svým bratrem M. T. Trestného jednání se oba měli dopustit odcizením dvou svítidel ze skladu firmy H. a způsobit tak škodu ve výši 2 956 Kč. Ve věci byl vydán Městským soudem v Brně dne 23. 10. 1996 pod sp. zn. 5 T 159/96, trestní příkaz. Stěžovatel podal proti trestnímu příkazu odpor, M. T. nikoli.
Poškozený Ing. H. podal nové trestní oznámení, že v kritické době byly z jeho skladu odcizeny křišťálové lustry v hodnotě 1 711 228 Kč. Výsledky prověřování odůvodňují podezření z této trestné činnosti vůči stěžovateli a spolupachateli M. T.
Dne 10. 2. 1998 vydal Městský soud v Brně usnesení, sp. zn. 5 T 159/96, kterým rozhodl, že se trestní stíhání stěžovatele zastavuje v důsledku amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998 čl. I. písm. a) a §11 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost. Krajský soud v Brně stížnosti vyhověl, napadené usnesení zrušil a věc vrátil podle ust. §149 odst. 1 písm. b) tr. řádu soudu prvního stupně, aby o ní znovu jednal a rozhodl (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. 3 To 103/98).
U stěžovatele trestní příkaz nenabyl právní moci pro podání odporu jmenovaným. Tři nařízená hlavní líčení se nekonala a Městské státní zastupitelství vzalo žalobu zpět (ust. §182 tr. řádu).
V současné době tedy pokračuje trestní stíhání stěžovatele pro trestný čin krádeže podle ust. §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle ust. §9 odst. 2 tr. zák. Výsledek celého trestního stíhání naprosto nelze předjímat.
Ústavní soud ve své judikatuře již dříve vyslovil názor, že pouhé vznesení obvinění není samo o sobě způsobilé k tomu, aby mohlo přezkoumávanou věc posunout do ústavněprávní roviny (viz. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 408/99, uveřejněné pod č. 65, sv. č. 16 Sbírky nálezů a usnesení, str. 353), protože není pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci, proti kterému by bylo možno podat ústavní stížnost.
Tím spíše je nutno obdobně nahlížet na pouhý přípis vyšetřovatele o změně právní kvalifikace. V tomto stadiu řízení není Ústavní soud oprávněn zasahovat do pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Ústavní stížnost ani nepřesahuje svým významem vlastní zájmy stěžovatele.
Na základě výše uvedených skutečností byl soudce zpravodaj nucen podaný návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, neboť v daném případě jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 4. září 2001