ECLI:CZ:US:2001:2.US.455.98
sp. zn. II. ÚS 455/98
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti T., a. s., zastoupené advokátem JUDr. J.P., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 7. 1998, sp. zn. 16 Ca 672/97, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 7. 1998, sp. zn. 16 Ca 672/97, pro porušení svého základního práva podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod s tím, že podle jejího přesvědčení došlo k narušení její podnikatelské činnosti a k ohrožení stability vztahů s jejím smluvním partnerem v důsledku uplatnění státní moci nad meze stanovené zákonem o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření a spis, sp. zn. 16 Ca 672/97, Krajského soudu v Ústí nad Labem a vyjádření vedlejších účastníků řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že ústavní stížnost je obsahově shodná s důvody podaného opravného prostředku. Rozhodnutí K.ú. H. bylo shledáno jako zákonu i zjištěnému skutkovému stavu odpovídající a proto bylo potvrzeno.
Katastrální úřad H., jako vedlejší účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti plně odkázal na své rozhodnutí ze dne 24. 10. 1997, kterým byl zamítnut návrh na vklad práva odpovídajícího věcnému břemeni, jakož i předkupního práva s věcnými účinky s tím, že se plně ztotožňuje s napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem. Současně se tento vedlejší účastník podle ustanovení §28 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vzdal svého postavení vedlejšího účastníka řízení.
Další vedlejší účastník řízení - Dr. N.K. - se rovněž ve smyslu shora citovaného ustanovení sdělením ze dne 15. 2. 1999 vzdal svého postavení vedlejšího účastníka řízení.
Z předložených listinných podkladů vyplývá, že Katastrální úřad H. v posuzované věci zamítl návrh na vklad práva odpovídajícího věcnému břemeni, jakož i předkupního práva s věcnými účinky s odůvodněním, že nejsou splněny podmínky pro vklad práva odpovídajícímu věcnému břemeni, jakož i předkupního práva s účinky věcného práva podle §5 odst. 1 písm. c), e) zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, pokud jde o určitost a srozumitelnost právního úkonu a pokud jde o oprávněnost účastníků řízení nakládat s předmětem právního úkonu. Krajský soud v Ústí nad Labem pak po provedeném řízení rozhodnutí katastrálního úřadu napadeným rozsudkem potvrdil s tím, že neshledal rozhodnutí katastrálního úřadu v rozporu se zákonem ani zjištěným skutkovým stavem.
Ústavní soud v souladu se svojí ustálenou judikaturou konstatuje, že není součástí soustavy obecných soudů a že proto nepřehodnocuje závěry obecných soudů, pokud jimi nedošlo k porušení ústavních zákonů a mezinárodních smluv podle čl. 10 Ústavy ČR. Tento princip Ústavní soud respektoval i v posuzované věci. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétního případu, jsou tak záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy ve smyslu čl. 91 odst. 1 Ústavy ČR.
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 7. 1998, sp. zn. 16 Ca 672/97, zásah do práv, kterých se stěžovatelka dovolává, shledán nebyl. Označený soud se vypořádal se všemi námitkami, které byly v opravném prostředku uplatněny, a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil své rozhodnutí, opírající se o ustanovení §1 odst. 1 a §5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů.
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka pouze polemizuje s právními závěry, které přijaly jak katastrální úřad, tak i obecný soud. Stěžovatelka opakuje argumentaci, se kterou se krajský soud odpovídajícím způsobem vypořádal, tzn., že v odůvodnění rozhodnutí uvedl, které skutečnosti má za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval. Nutno obecně konstatovat, že samotná skutečnost, že správní orgány nebo soud nevyhověly návrhu účastníka, nemůže být považována za porušení základních práv a svobod, pokud při rozhodování o návrhu tyto orgány dodržely procesní postupy stanovené zákonem.
Z ústavní stížnosti tedy nevyplývá nic, co by posunulo projednávanou věc do ústavněprávní roviny.
Za tohoto stavu věci senát Ústavního soudu ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost
Pro odmítnutí ústavní stížnosti netrval Ústavní soud na odstranění vady plné moci ze dne 9. 12. 1998, spočívající v nepřípustnosti substituční doložky (§31 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 7. 3. 2001
JUDr. Antonín Procházka
předseda II. senátu Ústavního soudu