ECLI:CZ:US:2001:2.US.458.2000
sp. zn. II. ÚS 458/2000
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského, ve věci ústavní stížnosti Ing. J. Č., zastoupeného Mgr. D. K., advokátkou, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 12. 6. 2000, sp. zn. 453/2000-2, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností ze dne 31. 7. 2000 domáhal zrušení shora označeného usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 s tím, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho práva zaručená Listinou základních práv a svobod, a to právo na soudní a jinou právní ochranu (čl. 36 odst. 1), právo na nedotknutelnost obydlí (čl. 12 odst. 3) a právo na nedotknutelnost soukromí osoby (čl. 7 odst. 1).
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že napadeným usnesením byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, místním oddělením Stodůlky v Praze 5, ze dne 9. 5. 2000, č. j. OR5 841/MO5-TČ-2000, kterým byla podle §159 odst. 1 trestního řádu odložena věc podezření ze spáchání trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §249a trestního zákona, kterého se měla dopustit bývalá manželka stěžovatele tím, že u bytu v Praze 5, K. 1940, vyměnila zámky.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníka řízení - Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 - který ve svém vyjádření ze dne 23. 11. 2000 navrhl zamítnutí ústavní stížnosti s tím, že rozepře mezi bývalými manželi Č. byly řešeny nejen soudy I. a II. stupně, nýbrž i Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 5, a v návaznosti na to i Policií ČR, místním oddělením Stodůlky v Praze 5. Věc podléhala dohledu Městského státního zastupitelství v Praze, které až na drobné pochybení ve výkladu §249a trestního zákona, neshledalo v postupu státního zastupitelství žádná pochybení. Skutečnosti, uváděné v ústavní stížnosti, nejsou ničím jiným, než opisem trestního oznámení stěžovatele a žádosti o dohled Městského státního zastupitelství v Praze.
Podle ustálené rozhodovací praxe nepřísluší Ústavnímu soudu posuzovat věcnou správnost či zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné moci, neboť jeho pravomoci vymezené jak Ústavou České republiky (zákon č. 1/1993 Sb.), tak zákonem o Ústavním soudu (zák. č. 182/1993 Sb.), sledují zásadně jen otázky ochrany ústavnosti a v podstatě stejným způsobem vymezují podmínky jeho ingerence do rozhodovací činnosti těchto orgánů.
Možno tedy konstatovat, že přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu, došel Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, když neshledal porušení žádného z ústavních principů trestního řízení ani ochrany nedotknutelnosti obydlí a soukromí osoby.
Shromážděné důkazy totiž nesvědčí ani o postupu protizákonném, když nelze dovodit, že by orgány činné v trestním řízení, o jejichž rozhodnutí v daném případě jde, ze zjištěných důkazů vyvodily zcela nepřiměřené právní úvahy. S ohledem na zjištěné skutečnosti lze konstatovat, že Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 5 se věcí podrobně zabývalo a z výsledků šetření nedovodilo závěr o spáchání trestného činu. Proto v souladu s ustanovením §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu podanou stížnost zamítlo. Odložení trestní věci nemá za následek zánik nároku na uplatnění ochrany u nestranného soudu, není rozhodnutím ve věci samé a nebrání v případném uplatnění nároku stěžovatele žalobou v řízení občanskoprávním.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 12. 6. 2001
JUDr. Antonín Procházka
předseda II. senátu Ústavního soudu