ECLI:CZ:US:2001:2.US.470.01
sp. zn. II. ÚS 470/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti F. V., proti usnesení Ústavního soudu z 25.5.2001 č.j. II. ÚS 185/01-5 a proti postupu Ústavního soudu v řízení před vydáním tohoto usnesení takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svým návrhem napadl usnesení Ústavního soudu z 25.5.2001 č.j. II. ÚS 185/01-5, jímž soudce zpravodaj odmítl jeho ústavní stížnost podanou proti rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočky v Táboře ze 14.12.2000 č.j. 15 Co 503/2000-43 a Okresního soudu v Táboře z 29.2.2000 č.j. 5 C 185/99-24 o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, protože mu nebyl nabídnut přiměřený náhradní byt, a návrh na zrušení §711 občanského zákoníku pro rozpor tohoto ustanovení s čl. 1 a 11 Listiny základních práv a svobod, z důvodu neodstranění vad návrhu ve lhůtě, již mu k tomu Ústavní soud poskytl, podle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
(Identifikace rozhodnutí, proti němuž návrh směřuje, je jasná a vyplývá z mnohokrát se opakujících údajů, stěžovatel však na jednom místě svého návrhu označuje jako napadené rozhodnutí usnesení Ústavního soudu z 21.3.2001 sp. zn. IV.ÚS 167/01, ačkoli v tomto řízení, v němž jako stěžovatel vystupoval ing. Z. K., vůbec nefiguroval a z procesního hlediska nemá s ing. Z. K. nic společného. Ze skutečnosti, že uvedená pasáž návrhu je identická a celý návrh se argumentačně shoduje s návrhem, který Ústavnímu soudu podal 3.5.2001 ing. Z. K. proti usnesení Ústavního soudu z 21.3.2001 sp. zn. IV. ÚS 167/01, evidovaným pod sp. zn. II.ÚS 266/01, lze dovodit, že tento návrh F. V. pochází z dílny ing. Z. K.).
Vedle usnesení Ústavního soudu z 25.5.2001 sp. zn. II.ÚS 185/01 stěžovatel podal ústavní stížnost i proti postupu Ústavního soudu v řízení před vydáním tohoto usnesení. Nesprávnost postupu Ústavního soudu stěžovatel spatřuje v tom, že ačkoliv jeho návrh plně odpovídal zákonu, Ústavní soud ho vyzval k odstranění vad návrhu ve stanovené lhůtě a posléze nepřihlédl k argumentům obsaženým v jeho odpovědi na výzvu a nepoužil přiměřeně příslušná ustanovení občanského soudního řádu podle §63 zákona č. 182/1993 Sb. a namísto toho, aby se věcí meritorně zabýval a rozhodl nálezem, návrh odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Setrváním na požadavku povinného právního zastoupení advokátem Ústavní soud podle stěžovatele porušil základní práva a svobody, jež mu zaručují ústavní zákony a mezinárodní smlouvy podle čl. 10 Ústavy. Mimo jiné stěžovatel upozornil na porušení zásady rovnosti.
Stěžovatel opět není zastoupen advokátem. Ústavní soud ho však již k odstranění této vady návrhu nevyzýval, neboť i kdyby stěžovatel tentokrát výzvě vyhověl, i když se s tím pro jeho principiálně negativní postoj k této povinnosti nedá počítat, Ústavní soud by o tomto návrhu stejně nemohl rozhodnout, protože k jeho projednání není příslušný.
Podle čl. 83 Ústavy je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti a podle čl. 89 odst. 2 Ústavy vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby. Navíc podle §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb., proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání. Z toho vyplývá, že v České republice neexistuje orgán, na nějž by bylo možno se obrátit s opravným prostředkem proti rozhodnutí Ústavního soudu.
V této souvislosti se také sluší říci, že zákon č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neposkytuje Ústavnímu soudu kompetenci přezkoumávat svá rozhodnutí jak to činí §210a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a §57 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), to znamená, že nepřipouští autoremeduru.
Řízení před Ústavním soudem je v důsledku přijaté koncepce koncentrovaného a specializovaného ústavního soudnictví v České republice řízením omezeným na jediný stupeň. Ústavnímu soudu není žádný orgán nadřízen a jeho rozhodnutí jsou konečná ( §54 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.).
V postupu Ústavního soudu a jeho rozhodnutí ve věci II. ÚS 185/01 nebylo shledáno žádné pochybení, nicméně toto podání soudce zpravodaj musel odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, podle §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb.
Proti usnesení není přípustné odvolání.
V Brně dne 11. září 2001
JUDr. Miloš Holeček
soudce Ústavního soudu