ECLI:CZ:US:2001:2.US.474.01
sp. zn. II. ÚS 474/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Malenovského a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. H., právně zastoupeného Mgr. V. C., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 4 Tvo 66/2001, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2001, sp. zn. 4 Ntv 1/01, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 3. 8. 2001, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 4 Tvo 66/2001, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2001, sp. zn. 4 Ntv 1/01, a to pro porušení čl. 8 odst. 1, 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a tím současně i čl. 90 a čl. 95 odst. 2 Ústavy (jakož i korespondujících ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), tedy ustanovení týkajících se práva na soudní ochranu, projednání věci bez zbytečných průtahů a vzetí do vazby pouze z důvodů stanovených zákonem.
Stěžovatel je trestně stíhán pro pokračující trestný čin zkrácení daně, poplatku a s tím související dávky, spáchaný ve spolupachatelství podle ust. §9 odst. 2 a §148 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., ve znění platném do 31. 12. 1997, resp. pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ust. §9 odst. 2 a §148 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4. tr. zák., ve znění pozdějších předpisů, za jednání z let 1997-1999, kterého se měl dopustit tak, že pro různé podnikatelské subjekty měl organizovat vyhotovování fingovaných daňových dokladů, které tyto subjekty používaly ke snižování daňového základu a k neoprávněnému uplatňování nároku na vrácení nadměrného odpočtu DPH. Podle dosud sdělených obvinění měla být státu způsobena škoda přes 17 miliónů Kč. Spolu s ním je zatím stíháno 18 spolupachatelů. Stěžovatel byl vzat do vazby dne 13. 5. 1999, vazba byla sedmkrát prodloužena, naposledy shora uvedeným usnesením Vrchního soudu v Praze, a to do 13. 11. 2001.
V ústavní stížnosti uplatňuje stěžovatel námitky dvojího druhu, a sice, že a) vazební důvody stěžovatele nejsou dány, a b) špatné organizační zajištění průběhu vyšetřování způsobuje průtahy v řízení.
Je běžné, že důvody vazby se v průběhu vyšetřování mohou měnit, v určitém časovém úseku převažuje jeden důvod a jiný naopak odpadne, případně znovu nastane. V dané věci však setrvávají vazební důvody podle ust. §67 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Stěžovatel je trestně stíhán proto, že vymyslel, organizoval a řídil trestnou činnost, která měla za následek škodu přes 17 milionů Kč. Bylo zajištěno 7, 5 miliónů Kč, které podle operativního šetření policie měly být směněny za švýcarské franky a vyvezeny z ČR. Při společenských a obchodních kontaktech stěžovatele mimo republiku a vysokém trestu, který mu hrozí, je skutečně odůvodněna obava, že by uprchnul. Rovněž dále setrvává i vazební důvod pode ust. §67 odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť podle plánu vyšetřování bude nutno vyslechnout svědky jak v republice, tak i v zahraničí po dodání zpráv od finančních úřadů. Existují konkrétní poznatky o snaze stěžovatele působit na spoluobviněné a dosud nevyslechnuté svědky.
V řízení je prověřováno 180 obchodních společností, mnohé mají sídlo v cizině (Kypr, Panenské ostrovy). Pokračování vyšetřování závisí na dodání zpráv finančních úřadů, na výsledcích daňových kontrol. Cestou právní pomoci je nutné vyslechnout svědky na Kypru, Panenských ostrovech, Polsku, Lotyšsku, Rusku, Švýcarsku, Německu a Slovensku. Odůvodnění obou napadených usnesení se touto situací podrobně a konkrétně zabývají a logicky vyvozují, že trestní stíhání nebylo možno skončit v zákonem stanovené dvouleté lhůtě, a konstatují, že u stěžovatele jsou dány zákonné předpoklady pro aplikaci ustanovení §71 odst. 3 tr. řádu.
Po uvážení těchto okolností je neopodstatněná námitka ústavní stížnosti na špatné organizační zajištění vyšetřování, že toto provádí jediný vyšetřovatel, který zpracovává ještě další věci a kromě toho čerpá častá studijní volna. S ohledem na způsob získávání podkladů pro jednotlivé výslechy by prozatím vytvoření týmu vyšetřovatelů nebylo účelné.
Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 8 odst. 1, 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, či čl. 90 a 95 odst. 2 Ústavy.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Jiří Malenovský
předseda senátu ÚS
V Brně dne 11. září 2001