ECLI:CZ:US:2001:2.US.483.2000
sp. zn. II. ÚS 483/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky V. P., právně zastoupené advokátem Mgr. Z. H., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okresního úřadu Brno-venkov, referát vnitřních věcí, Moravské nám. 6, ze dne 5. 6. 2000, čj. 597/00/RVV/ŘE, ve spojení s rozhodnutím Městského úřadu v Židlochovicích, Komise pro projednávání přestupků, ze dne 29. 2. 2000, čj. 4560/99/4, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem podaným 11. 8. 2000 se navrhovatelka domáhala zrušení rozhodnutí Okresního úřadu Brno-venkov ze dne 5. 6. 2000, čj. 597/00/RVV/ŘE, ve spojení s rozhodnutím Městského úřadu v Židlochovicích, Komise pro projednávání přestupků, ze dne 29. 2. 2000, čj. 4560/99/4. Dle §11 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jí byla uložena sankce ve výši Kč 1.500,-. Uvedla, že se označenými rozhodnutími cítí dotčena na svém právu na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí a spisu, který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno: Navrhovatelce byla uložena sankce Komisí pro projednávání přestupků v Židlochovicích rozhodnutím ze dne 29. 2. 2000, čj. 4560/99/4. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno Okresním úřadem Brno-venkov, referát vnitřních věcí, ze dne 5. 6. 2000, čj. 597/00/RVV/Ře. Obě rozhodnutí shledala porušení povinnosti stanovené v obecně závazné vyhlášce obce Těšany č. 3/1998 o systému sběru, třídění, využívání a zneškodňování komunálních odpadů vznikajících na území obce. Navrhovatelka oproti tomu namítala, že postupuje v souladu s citovanou vyhláškou i zákonem č. 125/1997 Sb. o odpadech.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V souzené věci má stěžovatelka možnost opravného prostředku proti shora citovanému rozhodnutí, dle §83 odst. 1 a odst. 3 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s postupem dle části páté zákona č. 93/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud dodává, že stěžovatelka si je zřejmě této okolnosti vědoma, protože shora citované rozhodnutí Okresního úřadu Brno-venkov napadla žalobou u Městského soudu v Brně, kde je toto řízení vedeno pod sp. zn. 29 C 187/2000. Ve věci samé nebylo dosud nařízeno jednání.
Ústavní soud neshledal zákonné důvody k postupu podle §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., neboť stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, ani podle §75 odst. 2 písm. b), neboť v řízení o podaném opravném prostředku nedochází ke značným průtahům, z nichž stěžovatelce vzniká nebo může vzniknout vážná újma a neodvratitelná újma.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva, nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh odmítnout dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2001 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj