ECLI:CZ:US:2001:2.US.485.01
sp. zn. II. ÚS 485/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele A. V., zastoupeného advokátem JUDr. J. M., o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2001, čj. 38 Ca 71/2000-64, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 6. 8. 2001 se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze, jímž bylo zastaveno řízení o žalobě proti usnesení Zastupitelstva hlavního města Prahy ze dne 9. 9. 1999, č. 10/5. Domnívá se, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho ústavní práva, zaručená ustanoveními čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Městského soudu v Praze, sp. zn. 38 Ca 71/2000, a dospěl k závěru, že návrh byl podán po lhůtě k tomu zákonem určené.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li podán po lhůtě stanovené pro jeho podání [§72 odst. 1 písm. a) a odst. 2, §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z přiloženého spisu Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva v daném případě poskytuje, tedy usnesení uvedeného soudu ze dne 30. 3. 2001, čj. 38 Ca 71/2000-64, bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 8. 6. 2001. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 7. 8. 2001. Zákonná lhůta k jejímu podání, jejíž nedodržení nemůže Ústavní soud prominout, však uplynula již dne 6. 8. 2001. První den běhu předmětné lhůty je totiž dle ustanovení §72 odst. 2 věty druhé zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, totožný se dnem doručení takového rozhodnutí stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci, a nikoli až se dnem následujícím po dni doručení rozhodnutí, jak tomu běžně bývá u procesních lhůt podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, užívaného podle ustanovení §63 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, subsidiárně i v řízení před Ústavním soudem.
Z výše uvedených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2001 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj