ECLI:CZ:US:2001:2.US.538.2000
sp. zn. II. ÚS 538/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti R. L., zastoupeného JUDr. V. F., proti usnesení Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování Brno ze dne 10.7.2000, č.j. ČVS: KVV-4/22-1999, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování Brno, pracoviště Jihlava ze dne 12.5.2000, č.j. ČVS : KVV-4/22-1999, jímž bylo rozhodnuto podle ust. §31 odst. 1 tr. řádu, že vyšetřovatel označeného orgánu policie není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného proti stěžovateli.
Podle názoru stěžovatele, napadeným rozhodnutím ze dne 10.7.2000, orgán činný v trestním řízení porušil jeho právo na osobní svobodu (čl. 8 odst. 1, odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina").
Vyšetřovateli Krajského úřadu vyšetřování Brno, pracoviště Jihlava, mjr. ing. J. P. navrhovatel vytýká, že v trestním spise vedeném pod ČVS:KVV-448/20-98 v rozboru předmětného vyšetřovacího spisu byl stěžovatel označen za osobu, která se "dopustila učebnicového příkladu tunelování" a dospěl k závěru, že stěžovatel spáchal tr. čin kladený mu za vinu, a to přesto, že stěžovatel nebyl dosud pravomocně odsouzen
Obdobný případ údajného porušení principu presumpce neviny a zásady nestrannosti a objektivnosti vyšetřování se měl stejný vyšetřovatel dopustit v podnětu k zahájení daňové kontroly ze dne 28.9.1998, adresovaném Finančnímu úřadu v Jihlavě.
V souvislosti se svým závěrem o porušení označených článků Listiny a §2 odst. 2 tr. řádu stěžovatel poukazuje na právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.9.1999, sp. zn. 7 Nd 319/99 (správně sp. zn. 7 Nd 310/99), kde se uvádí, že " z vykonávání úkonů v trestním řízení je vyloučena soudkyně, jejíž vyjádření v telefonickém rozhovoru bylo citováno v denním tisku".
Z napadeného usnesení Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování Brno se podává, že stížnost navrhovatele (dříve obviněného) do usnesení vyšetřovatele Krajského úřadu vyšetřování Policie ČR Brno, pracoviště Jihlava ze dne 12.5.2000, ČVS: KVV-4/22-99, kterým vyšetřovatel mjr. ing. J. P. podle ust. §31 odst. 1 tr. řádu rozhodl, že není vyloučen z úkonů trestního řízení, bylo podle ust. §31 odst. 3 trestního řádu zamítnuta, když v souladu s ust. §30 odst. 1 tr. řádu nebyly shledány důvody vyloučení tohoto vyšetřovatele z vykonávání úkonů trestního řízení v předmětné trestní věci.
V odůvodnění zamítavého rozhodnutí vedoucí 2. oddělení II. odboru, Krajského úřadu vyšetřování Brno uvedl, že na základě pokynu státního zástupce ze dne 14.6.2000, sp. zn. 2 KZv 55/2000-6, přezkoumal jak obsah samotných námitek, tak i shromážděný spisový materiál, spolu s dosavadním postupem vyšetřovatele a dospěl k závěru, že vyšetřovatel postupoval v souladu s trestním řádem. V průběhu vyšetřování byl postup vyšetřovatele, na základě podnětů a stížností stěžovatele, resp. jeho právního zástupce, několikrát přezkoumán státním zástupcem a nebyla zjištěna závažná pochybení či průtahy ve vyšetřování.
Založením rozboru vyšetřovacího spisu na č. listu spisu 1400-1406 pak nelze dovodit neobjektivitu vyšetřovatele či jeho jednostranný, zaujatý postup v trestní věci stěžovatele. Ze spisu naopak vyplývá, že v něm shromážděné důkazy nejsou jednostranné, neboť svědčí jak v neprospěch, tak i ve prospěch stěžovatele.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud považuje za nutné zdůraznit, že vyšetřování je po sdělení obvinění součástí přípravného řízení, jehož účelem je shromáždění dostatečného a průkazného důkazního materiálu pro státní zastupitelství, které by umožňovalo případné podání obžaloby, pokud vyšetřovatel sám nerozhodne jinak. Proces shromažďování důkazního materiálu ve smyslu ust. §§161 až 166 tr. řádu se děje pod dozorem státního zástupce (§174 tr. řádu), který je oprávněn dávat závazné pokyny k vyšetřování, má právo zúčastnit se provádění úkonů, vracet věc vyšetřovateli k došetření, rušit jeho rozhodnutí, případně mu věc odejmout a učinit opatření na jejichž podkladě by byla trestní věc přikázána jinému vyšetřovateli.
Z výše řečeného tedy jednoznačně vyplývá, že vyšetřovatel nemůže sám činit zásadní rozhodnutí o vině a neposuzuje ani vinu či nevinu konkrétného obviněného, jak se mylně domnívá stěžovatel.
Rozhodnutí vyšetřovatele a po jeho přešetření ani rozhodnutí napadené touto ústavní stížností, kterými nebyla shledána námitka stěžovatele o podjatosti příslušného vyšetřovatele za důvodnou, nelze hodnotit jako rozhodování o vině stěžovatele, ale pouze jako skutečnost, zda orgány činné v trestním řízení budou v trestním řízení pokračovat. V tomto směru, tj. v rozhodování o vině (případně o trestu) je oprávněn vyslovit závazné rozhodnutí až soud, pokud ovšem byla ve věci podána obžaloba.
Nelze rovněž souhlasit s názorem stěžovatele, že vyjádření vyšetřovatele, uvedené v " rozboru " a v podnětu správnímu orgánu by bylo porušením presumpce neviny nebo dokonce práva na stíhání a zadržení obviněného jen z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Celý průběh dosud neskončeného trestního stíhání ( tj. v době podání návrhu) poskytuje stěžovateli dostatek prostoru pro obhajobu a ochranu jeho procesních práv tak, aby nedocházelo k případnému porušování základních práv a svobod.
Právní závěr Nejvyššího soudu ČR, uvedený v odůvodnění návrhu jako obsahově obdobný k předmětu ústavní stížnosti se k dané věci nijak nevztahuje a nelze jej tedy ani per analogiam použít.
Ústavní soud z důvodů výše uvedených proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nutno mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 6. února 2001