ECLI:CZ:US:2001:2.US.546.2000
sp. zn. II. ÚS 546/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti pana J. S., zastoupeného JUDr. I. K., advokátem, proti trvajícímu zásahu Vězeňské služby ČR do základních práv a svobod stěžovatele, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti zásahu orgánu veřejné moci stěžovatel J. S. namítá, že postupem Vězeňské služby ČR je porušováno jeho právo na osobní svobodu, zaručené čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na presumpci neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny. Uvedené porušení těchto ústavně garantovaných práv na osobní svobodu shledává stěžovatel především v tom, že byl zatčen a dodán do výkonu trestu odnětí svobody uloženého rozhodnutím soudu, jež nebylo pravomocné. Trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který v současnosti stěžovatel vykonává ve věznici Bělušice, mu měl dle jeho tvrzení být uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 8. 1997, sp.zn.4T 95/97. Tento trestní příkaz údajně nebyl stěžovateli nikdy doručen, stěžovatel tudíž neměl možnost využít opravný prostředek a uvedené rozhodnutí nemohlo nabýt právní moci.
Z vyžádaného spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl na svobodě stíhán pro trestný čin krádeže podle ust. §247 odst. 1 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a následně, dne 5. 8. 1997, i odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 4T 95/97, pro uvedený trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Protože se však stěžovatel nezdržoval na adresách uváděných v průběhu přípravného řízení, nepodařilo se mu trestní příkaz doručit.
Až po svém zatčení byl stěžovatel dne 12. 5. 1999 předveden před soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 4, která mu krátkou cestou předala výše uvedený trestní příkaz. Stěžovatel v rámci svého vyjádření k věci uvedl po zákonném poučení výslovně do protokolu, že se práva na podání odporu proti doručenému trestnímu příkazu vzdává. Téhož dne byl usnesením shora uvedeného soudu propuštěn ze zatčení na svobodu, neboť u něj nebyla shledána v daném stadiu řízení existence zákonných vazebních důvodů.
Na základě příkazu k dodání odsouzeného do výkonu trestu ze dne 26. 11. 1999 vydaného Obvodním soudem pro Prahu 4 byl stěžovatel zatčen Policií ČR dne 1. 4. 2000 a dodán k výkonu trestu odnětí svobody do věznice Bělušice, kde se nachází do současnosti.
Ústavní soud přezkoumal stěžovatelem napadené rozhodnutí obecného soudu z pohledu práv a svobod stěžovateli zaručených Ústavou, Listinou, i mezinárodními smlouvami o lidských právech ve smyslu čl. 10 Ústavy. V souladu s ust. §32 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření Vězeňské služby ČR. Vězeňská služba ČR se k věci vyjádřila přípisem ze dne 13. 11. 2000. Sdělila, že stěžovatel vykonává trest odnětí svobody v délce jednoho roku ve věznici Bělušice, a to na základě trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 8. 1997, sp. zn. 4T 95/97, který nabyl právní moci dne 12. 5. 1999. Do výkonu trestu byl J. S. dodán dne 1. 4. 2000 ve 3.30 hod.
Ústavní stížnost není důvodná.
Jedinou námitkou stěžovatele je údajná absence pravomocného rozhodnutí, na jehož základě vykonává trest odnětí svobody, neboť mu toto rozhodnutí údajně nebylo doručeno. Z toho podle stěžovatele vyplývá, že postup Vězeňské služby ČR je neoprávněným zásahem do jeho ústavně garantovaného práva na osobní svobodu.
Tato námitka nemůže obstát. Z vyžádaného spisového materiálu je zřejmé, že trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 8. 1997, sp. zn. 4T 95/97, byl spolu s obžalobou stěžovateli doručen po jeho zatčení dne 12. 5. 1999. Pokud se jedná o formu doručení obžaloby a trestního příkazu krátkou cestou při výslechu stěžovatele v souvislosti s jeho zadržením a předvedením před soudce, který rozhodoval dne 12. 5. 1999 o jeho vzetí do vazby, Ústavní soud neshledal takový postup v rozporu se zákonem. Jde o řádnou formu doručení písemnosti v trestním řízení v souladu s ust. §62 odst. 1 trestního řádu. Toto ustanovení trestního řádu umožňuje výslovně doručit písemnost při úkonu trestního řízení.
Stěžovatel vlastním projevem vůle způsobil, že tento trestní příkaz vzápětí nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Státní zástupce v dané věci totiž odpor nepodal a stěžovatel hned dne 12. 5. 1999 do protokolu sepsaného u Obvodního soudu pro Prahu 4 po řádném poučení výslovně uvedl, že si vše rozmyslel, po zvážení se vzdává práva odporu do trestního příkazu a nebude si odpor podávat.
Lze tedy konstatovat, že stěžovatel je omezován na osobní svobodě na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu, vydaného v souladu s ust. §314e a násl. zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů a tedy způsobem a z důvodů, které stanoví zákon. Právo na osobní svobodu stěžovatele bylo omezeno v souladu s Ústavou, Listinou i trestním řádem. Postupem Vězeňské služby ČR nebylo porušeno právo stěžovateli garantované čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny, ani čl. 36 odst.1 Listiny. Ústavní soud rovněž neshledal porušení presumpce neviny stěžovatele zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout podle ustanovení §43 odst 2 písm. a) zákona č.182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
S ohledem na zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnosti nebyly dány ani důvody pro stěžovatelem navrhované nařízení předběžného opatření ve smyslu ust. §80 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. února 2001 JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu