ECLI:CZ:US:2001:2.US.640.2000
sp. zn. II. ÚS 640/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti JUDr. K. V.- S., zastoupené Mgr. ing. J.Z., proti rozhodnutí odvolacího senátu ČAK ze dne 13.6. 2000, č. j. K 147/98 a rozhodnutí kárného senátu ČAK, č. j. K 147/98 ze dne 1.10. 1999, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 31. 10. 2000, se domáhá stěžovatelka zrušení rozhodnutí odvolacího senátu ČAK ze dne 13.6. 2000, č. j. K 147/98 a rozhodnutí kárného senátu ČAK, č. j. K 147/98 ze dne 1.10. 1999. Oběma rozhodnutím vytýká, že jimi byly porušeny čl. 6 odst. 1 a čl. 6 odst. 2, čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a to ve spojení s čl. 13 a 14 Úmluvy.
Ve svém návrhu pod bodem 1.3 stěžovatelka uvádí, že rozhodnutí o odvolání kárného senátu ČAK bylo doručeno do sídla její advokátní kanceláře dne 25. 9. 2000. K doručení došlo tedy podle ustanovení §55e odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. ve vztahu na ustanovení §39 odst. 1 vyhl. č. 244/1996 Sb.
Pod bodem 1. 4 stížnosti stěžovatelka uvádí, že ze strany kárného odvolacího orgánu ČAK bylo porušeno ustanovení §39 odst. 3 vyhlášky č. 244/1996 Sb., neboť rozhodnutí přijaté odvolacím senátem neobsahovalo poučení o možnosti jeho přezkoumání ve správním soudnictví.
I přes tuto závadu rozhodnutí podala stěžovatelka proti němu spolu s ústavní stížností i správní žalobu.
Podle ustanovení §250b o. s. ř. (před novelou) žaloba na přezkum rozhodnutí správního orgánu musí být podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni.
Rozhodnutí o odvolání kárného senátu ČAK bylo, jak sama stěžovatelka uvádí, doručeno do sídla její advokátní kanceláře dne 25. 9. 2000. v ústavní stížnosti ze dne 27. 10. 2000 pod bodem 15 upozorňuje, že kromě ústavní stížnosti podala současně v téže věci i správní žalobu. Toto soudní řízení tedy dosud probíhá.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Podle ustanovení §72 téhož zákona, se musí jednat v rozhodování o takovém posledním prostředku, který již nabyl právní moci.
Tyto skutečnosti dosud nenastaly.
Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků byl proto nucen podanou ústavní stížnost odmítnout, a to podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť podaný návrh je nepřípustný. Pro tuto procesní překážku se nemohl Ústavní soud zabývat podaným návrhem věci samé.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 8. ledna 2001