ECLI:CZ:US:2001:2.US.668.01
sp. zn. II. ÚS 668/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele P. B., zastoupeného advokátem JUDr. L. S., o ústavní stížnosti proti zásahu Policie České republiky, Úřadu vyšetřování pro Českou republiku, Odboru pro vyšetřování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti, ze dne 16. 11. 2001, ČVS:ÚVV-10/40-2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se návrhem, podaným Ústavnímu soudu dne 19. 11. 2001, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by Ústavní soud nařídil Policii ČR, Úřadu vyšetřování, Odboru pro vyšetřování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti, aby dokončil výslech obviněného M. Ř., který byl dle listiny označené jako "Pokračování výslechu obviněného", ČVS: ÚVV-10/40-2000, dne 16. 11. 2001 prohlášen za ukončený z organizačních důvodů, a po ukončení výslechu umožnil právnímu zástupci stěžovatele položit obviněnému M. Ř. otázky. Dále navrhl, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření, kterým zakáže tomuto orgánu veřejné moci, aby ve vztahu ke stěžovateli pokračoval ve věci vedené pod čj. ČVS:ÚVV-10/40-2000 tím způsobem, že přistoupí k seznámení s výsledky vyšetřování, které jsou dokumentovány ve vyšetřovacím spisu. Je přesvědčen, že postupem vyšetřovatele byl zkrácen na svých ústavně zaručených právech dle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Vyšetřovatel totiž neumožnil spoluobviněnému M. Ř. dokončit svoji výpověď ve věci a dosáhl stavu, kdy obhájce stěžovatele nemohl vyslýchanému položit připravené otázky. Pokud bude vyšetřovatel pokračovat bez ukončení výslechu spoluobviněného Ř., konkrétně zahájí u stěžovatele seznamování s výsledky vyšetřování, bude postupovat v rozporu se zákonem, neboť nebude schopný předložit kompletní spisový materiál.
Z obsahu spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je spolu s obviněným M. Ř. a dalšími osobami stíhán pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 a 4 tr. zák. spáchaného ve spolupachatelství dle §9 odst. 2 tr. zák. Přípravné řízení je vedeno Policií ČR, Úřadem vyšetřování pro ČR, Odborem pro vyšetřování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti v Praze, pod sp. zn. ČVS:ÚVV-10/40-2000. Ve dnech 13. a 16. 11. 2001 byl vyslýchán jako obviněný M. Ř., a to za účasti obhájců ostatních spoluobviněných. Protokol o výslechu ze dne 16. 11. 2001 podepsal vyslýchaný obviněný jako správný s výhradou, že by chtěl dokončit svoji výpověď.
Z obsahu projednávané ústavní stížnosti je zřejmé, že směřuje proti postupu vyšetřovatele, který, podle názoru stěžovatele, v rozporu se zákonem neumožnil obviněnému M. Ř. dokončit výpověď ve věci, a tím znemožnil obhájci stěžovatele klást mu otázky, jež se přímo dotýkaly stěžovatele jako spoluobviněného. Ústavní soud se proto zaměřil na posouzení otázky, zda lze akceptovat stěžovatelův názor, že uvedený zásah vyšetřovatele je způsobilý k přezkoumání Ústavním soudem. Ústavní soud dospěl k negativnímu závěru. Aby bylo možno jednání vyšetřovatele kvalifikovat jako zásah do lidských práv, muselo by jít o takový zásah, který by nebylo možno odstranit jinak (např. provedení domovní prohlídky).
V posuzované věci však Ústavní soud poukazuje na svůj nález ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 62/95 (Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 4, str. 243). V tomto rozhodnutí Ústavní soud poukázal na to, že ústavní soudnictví je založeno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit žádným jiným způsobem. Jeho oprávnění přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dáno jen za podmínky, že náprava jiným způsobem již není možná. Jednání vyšetřovatele, který neumožnil spoluobviněnému stěžovatele dokončit výpověď, nelze považovat za jiný zásah orgánu veřejné moci, jenž by splňoval uvedené podmínky. Zásahy Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení jsou v přípravném řízení omezeny na zcela mimořádné situace, jinak jsou nepřípustné. Tento závěr vyplývá z praxe Ústavního soudu, který se při rozhodování důsledně řídí zásadou subsidiarity. Ústavnímu soudu přísluší zabývat se ochranou základních práv stěžovatele až po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel však má k dispozici potřebné procesní prostředky. V dané věci jde především o žádost o přezkoumání postupu vyšetřovatele podle §167 tr. řádu ve spojení s §174 tr. řádu, kterou evidentně nepodal.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh stěžovatele pro jeho nepřípustnost dle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítnout. Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti se Ústavní soud již nezabýval návrhem na vydání předběžného opatření podle §80 citovaného zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.
V Brně dne 29. listopadu 2001 JUDr. Jiří Malenovský
soudce zpravodaj