ECLI:CZ:US:2001:2.US.670.2000
sp. zn. II. ÚS 670/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti S., zastoupené ředitelem ing. K. R., právně zastoupené JUDr. J. B., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15.6.2000, čj. 45 Ca 31/2000-45, a rozhodnutí Okresního úřadu v Kutné Hoře, okresního pozemkového úřadu ze dne 19.4.1999, čj. PU/236/99, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 15.11.2000, napadá stěžovatelka v záhlaví usnesení uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Kutné Hoře, okresního pozemkového úřadu ze dne 19.4.1999, čj. PU/236/99, pokud tento rozhodl, že J.K., J. T., D.B., A.H., J.S. a ing. J.S. jsou jako oprávněné osoby ve smyslu ust. §4 odst. 2 písm. c) zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vlastníky nemovitosti zapsané v PK pod č. 406 o výměře 19.800 m2 v kat. území C..
V odůvodnění návrhu stěžovatelka uvedla, že předmětem nároku oprávněných osob ve smyslu zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bylo vydání rybníka "U." na pozemcích parc.č. dle PK 406, 623, 400/1, 404, 348, 349, 350 a 622 v kat. území C.. Vlastnictví předmětných nemovitostí přešlo na čs. stát rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 14.6.1948 podle zák.č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy. Po přechodu pozemků na stát byl rybník "U." v letech 1963-67 rekonstruován rozšířením z původní plochy 15. 800 m2 na rozlohu 33.000m2 nákladem 3.239.000,-Kč.
Ve shora označeném restitučním sporu rozhodl příslušný okresní úřad, pozemkový úřad nejprve tak, že oprávněné osoby nejsou vlastníky předmětných nemovitostí, když oprávněným osobám měly být převedeny do vlastnictví náhradou jiné pozemky. Poté, co bylo rozhodnutí správního orgánu po jeho přezkoumání Krajským soudem zrušeno, vydal okresní úřad, pozemkový úřad na základě stanoviska místně příslušného vodohospodářského orgánu další rozhodnutí, ve kterém setrval na svém dřívějším rozhodnutí, že oprávněné osoby nejsou vlastníky předmětných nemovitostí, neboť na nárokované pozemky nelze vztáhnout režim zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Rovněž toto rozhodnutí bylo rozsudkem Krajského soudu v Praze na základě podaného opravného prostředku zrušeno a věc byla vrácena Okresnímu úřadu v Kutné Hoře, pozemkovému úřadu k dalšímu řízení, když Krajský soud dospěl k právnímu závěru, odlišnému od příslušného vodohospodářského orgánu a to, že rybník "U." spadá do působností zákona o půdě s tím, že součástí vodního toku "K." není rybník "U.".
Okresní úřad v Kutné Hoře, okresní pozemkový úřad, jsa vázán právním názorem Krajského soudu v Praze, vydal dne 19.4.1999 rozhodnutí, čj. PU/236/99, že oprávněné osoby jsou vlastníky nemovitostí parc.č. 406 o výměře 19.800 m v kat. území C..
Stěžovatelka tvrdí, že rozsudkem Krajského soudu v Praze bylo porušeno její právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 90 Ústavy, neboť označený Krajský soud ve svém zrušujícím rozhodnutí předurčil rozhodnutí správního orgánu a nahradil právní posouzení příslušného vodohospodářského orgánu svým právním názorem, ač k takovému postupu nebyl ze zákona oprávněn. Dále podle tvrzení navrhovatelky předmětný soud ve svém rozhodnutí nesprávně aplikoval ust. §31 zák.č. 138/1973 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když současně zcela pominul znění ust. §1 odst.2, odst. 3 zák.č. 334/1992 Sb. ze kterého vyplývá, že pozemky, které tvoří koryta vodních toků, nenáleží do zemědělského půdního fondu. Vodní toky, tedy podle názoru navrhovatelky, nelze podřadit pod ust. §1 zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Z napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze se zjišťuje, že v právní věci stěžovatelky (dříve navrhovatelky) proti Okresnímu úřadu Kutná Hora, pozemkovému úřadu (dříve odpůrci), za účasti Pozemkového fondu ČR, oprávněných osob a Povodí Labe, a.s., rozhodl tento soud tak, že rozhodnutí správního orgánu potvrdil a dále konstatoval, že pozemkový úřad rozhodl podle ust. §9 odst. 4 zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, že oprávněné osoby ve smyslu ust. §4 odst.2 písm.c) zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jsou vlastníky pozemku původního pozemkového katastru č. 406 v kat. území C., a to každý podílem 1/6, když ve druhé části výroku rozhodl, že nejsou vlastníky dále uvedených nemovitostí v kat. území C., protože pozemky byly po přechodu na stát zastavěny.
Krajský soud zdůraznil, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že oprávněné osoby uplatnily restituční nárok na vydání předmětných nemovitostí ve smyslu ust. §6 odst. 1 písm. b) zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Soud na základě listinných důkazů (rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 20.3.1997, čj. 3887/95-3152/B, vyjádření příslušného vodohospodářského orgánu, Okresního úřadu Kutná Hora, referátu životního prostředí ze dne 12.2.1997, čj. ŽP/82/349/97) a dále s přihlédnutím k ust. §1 odst. 1 a §30 zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dospěl k závěru, že žádané pozemky, na nichž se nachází víceúčelová nádrž zvaná rybník "U.", spadají do působnosti zákona o půdě. Podstatnou shledal rovněž skutečnost, že na předmětném pozemku PK č. 406 v kat. území C. byl rybník "U." situován již před jeho přechodem na stát, že i další pozemky zatopené rybníkem po jeho rekonstrukci náležely k bývalé zemědělské usedlosti "N.".
Krajský soud souhlasil s názorem stěžovatelky, že v této restituční věci je nutné vzít za rozhodné pouze vyjádření příslušného vodohospodářského orgánu - Okresního úřadu Kutná Hora, referátu životního prostředí z něhož je patrné, že vodní tok "K." je vodním tokem ve smyslu ust. §31 odst. 1 vodního zákona, že rybník "U." je vodohospodářským dílem, stavbou, včetně zátopy. Podle dochovaných dokladů byl předmětný rybník průtočný, před rekonstrukcí v roce 1963 byl však již zřejmě obtékám vodním tokem "K.".
K námitkám stěžovatelky Krajský soud uvedl, že se jí nepodařilo prokázat svá tvrzení, že před přechodem na stát, potok "K." rybník jen obtékal a rybník již není závlahovým rybníkem, ale jen rybníkem akumulačním. S ohledem na způsob užití rybníka "U." jako závlahového rybníka, nepovažoval soud za důvodné postupovat podle §11 odst. 1 písm. c) zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při vědomí skutečnosti, že rekonstrukcí vodního díla došlo k jeho zvětšení a zhodnocení.
Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka spatřuje porušení práva zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny ze strany Krajského soudu ve skutečnosti, že tento soud ve svém rozhodnutí ze dne 21.4.1998, čj. 44 Ca 316/97-19, zavázal správní orgán svým právním názorem ohledně restituce pozemků, zastavěných rybníkem "U." tak, že předmětné pozemky č. PK 406 kat. území C. spadají pod režim zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když současně uvedl, že vydání pozemků nebrání ust. §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě.
K dalšímu porušení pravomoci přezkumného soudu došlo údajně tím, že soud nahradil svým právním názorem závazné rozhodnutí místně příslušného vodohospodářského orgánu, když současně nesprávně aplikoval příslušné ust. zák.č. 138/1973 Sb., ve znění pozdějších předpisů ( §31) a §1 zák. č. 334/1992 Sb.
Ústavní soud si vyžádal k posouzení důvodnosti ústavní stížnosti spisy Krajského soudu v Praze sp. zn. 44 Ca 316/97 a sp. zn. 45 Ca 31/2000.
V průběhu řízení ve věci restitučního nároku dospěl krajský soud k závěru, že žadatelé jsou oprávněnými osobami ve smyslu ust. §4 odst. 2 písm. c) zák. č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když splňují restituční titul ve smyslu ust. §6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě.
Spornou se stala v celé restituční věci zejména skutečnost, zda se na shora označené pozemky vztahuje režim zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, když v rámci posouzení daného problému musely být současně vyřešeny i otázky, zda potok "K." je samostatným vodním tokem ve smyslu ustr. §31 odst.1 zák.č. 138/1973 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a rybník "U."sdílí jeho režim, jestliže břehy rybníka jsou současně korytem vodního toku "K.", či se jedná o vodohospodářské dílo ve smyslu ust. §38 odst. 1 zák.č. 138/1973 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Jak vyplývá z listinných dokladů shora označených spisů, bylo pro objasnění těchto právních problémů provedeno ze strany správního orgánu i přezkumného soudu poměrně obsáhlé dokazování, když ke sporným skutečnostem zaujalo své stanovisko Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad ve svém rozhodnutí, zrušeném rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 17.10.1996, č.j. 3505/96-100, a Okresní úřad Kutná Hora, referát životního prostředí, jako místně příslušný vodohospodářský orgán. Ten v souladu s ust. §31 odst. 6 a §38 odst. 3 zák. č. 138/1973 Sb., ve znění pozdějších předpisů, konstatoval, že vodní tok "K." je vodním tokem ( §31 odst. 1 zákona o vodách) a že rybník "U." je vodním dílem ( §38 odst. 1 zákona o vodách). Za této skutkové situace, zcela v intencích ust. §5 vyhl. č. 19/1978 Sb. dospěl krajský soud ke správnému závěru, že rybník "U." není součástí koryta vodního toku "K.", nesdílí jeho režim, neboť se jedná o vodohospodářské dílo, průtočného charakteru, které sloužilo i v době před jeho přechodem na stát k zavlažování okolních zemědělských pozemků a na pozemky, na nichž se nachází nyní víceúčelová vodní nádrž se vztahuje zák.č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Vzhledem k tomu, že k těmto skutkovým a právním závěrům dospěl Krajský soud v rámci řízení, v němž zrušil opravným prostředkem napadené rozhodnutí správního orgánu, vyslovil v souladu s ust. §250r o.s.ř. (ve znění platném do 31.12.2000) právní názor, zavazující příslušný okresní úřad, pozemkový úřad postupovat při novém projednání celé věci ve smyslu vysloveného právního názoru. Za situace, kdy ve věci znovu rozhodl příslušný pozemkový úřad a toto rozhodnutí bylo napadeno opravným prostředkem, nezkoumá již přezkumný soud znovu veškeré námitky uplatněné od počátku projednávání právní věci, tj. v předchozích řízeních, ale pouze námitky, vztahující se k novému rozhodnutí.
Jak z obsahů označených spisů krajského soudu, tak i z napadeného rozsudku nevyplývá, že krajský soud porušil právo stěžovatele zakotvené v čl.36 odst. 1 Listiny a čl. 90 Ústavy, pokud rozhodl o potvrzení rozhodnutí Okresního úřadu Kutná Hora, pozemkového úřadu ze dne 19.4.1999, č.j. PU/236/99 a II. senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve smyslu ust. §43 odst. 2 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 30. ledna 2001