ECLI:CZ:US:2001:2.US.679.2000
sp. zn. II. ÚS 679/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského ve věci ústavní stížnosti E. D., zastoupené JUDr. I. Ch., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26.9.2000, sp. zn. 16 Co 71/98 takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti napadá stěžovatelka v záhlaví usnesení uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 6.8.1997, sp. zn. 8C 294/92. Soud I. stupně rozhodl tak, že návrh stěžovatelky (dříve navrhovatelky), aby D. Jihlava, s.p. v likvidaci, byla povinna uzavřít se stěžovatelkou dohodu o vydání věci, nemovitosti zapsané na LV č. 622 pro k.ú. a obec J., a to objekt bydlení č.p. 1188 se st. parc. č. 2621 o výměře 370 m2 se zamítá.
Navrhovatelka se domnívá, že postupem obecných soudů obou stupňů došlo k porušení jejích práv zaručených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ( dále jen "Listina").
Jak navrhovatelka v odůvodnění svého návrhu uvádí, podstatou řízení, vedeného ve smyslu zák.č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, bylo posouzení otázky, zda předmětná nemovitost ztratila přestavbou svůj původní stavebně technický charakter či nikoli. Z tohoto důvodu byl v řízení před soudem I. stupně ustanoven soudní znalec ing. A. Č., který byl v rámci prvostupňového řízení rovněž vyslechnut. Se závěry znaleckého posudku stěžovatelka nesouhlasí a dovozuje, že znalecká zjištění nemohou být objektivní, pokud znalec vycházel, jak sám uvedl, z předložené projektové dokumentace, která však v některých bodech neodpovídala skutečnosti. Stěžovatelka dále zdůrazňuje, že stanovený znalec si údajně neopatřil veškeré podklady, týkající se změny či nového vybudování prvků dlouhodobé životnosti, když závěry o jejich vlivu na podíl rozsahu prvků dlouhodobé životnosti jen dovozoval, bez hodnověrného ověření.
Tuto skutečnost lze údajně nejlépe charakterizovat na příkladu kleneb a schodiště, když právě u schodiště se znalec vůbec nezabýval tím, zda původní schodiště bylo součástí nosného systému stavby, když pouze v případě kladného závěru lze dospět k závěru o prvku dlouhodobé životnosti. Návrhu stěžovatelky na provedení revizního znaleckého posudku však nebylo vyhověno.
V další části svého podání se navrhovatelka podrobně zabývá závěry předmětného znaleckého posudku ve vztahu k prvkům dlouhodobé životnosti stavby, obměněných v průběhu její přestavby a tvrdí, že neprovedením statického a dále revizního znaleckého posudku nedošlo k odstranění rozporů a pochybností ve skutkových a právních závěrech obou obecných soudů, což ve svém důsledku vedlo k porušení shora označených článků Listiny.
Z napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně se zjišťuje, že rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 6.8.1997, čj. 8 C 294/92-194, ve spojení s doplňujícím rozsudkem téhož soudu ze dne 6.8.1997, čj. 8 C 294/92-199, byl potvrzen.
Soud I. stupně dospěl k závěru, že stěžovatelka je oprávněnou osobou ve smyslu ust. §3 zák. č. 87/1991 Sb, ve znění pozdějších předpisů, když k odnětí nemovitosti došlo bez právního důvodu ve smyslu ust. §6 odst. 2 téhož zákona, avšak vydání nemovitosti brání překážka vydání dle ust. §8 odst. 1 cit. zákona, neboť předmětná nemovitost ztratila zásadní přestavbou svůj původní stavebně technický charakter.
Odvolací soud zdůraznil, že pro závěr o ztrátě stavebně-technického charakteru stavby je nutno bezpečně ověřit, zda alespoň u některého z prvků dlouhodobé životnosti došlo k jeho výměně v rozsahu reprezentujícím nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku v objektu. Ve vztahu k posuzovaným kriteriím znalecký posudek uvádí nadpoloviční výměnu u třech z pěti vytyčených prvků dlouhodobé životnosti. V tomto směru nevzbuzuje znalecký posudek pochybnosti, když jeho závěry byly potvrzeny bez rozporů také při ústním jednání prvostupňového soudu. Na těchto závěrech, uvádí odvolací soud, nemohou nic změnit ani údajné rozpory u schodiště a krovů, jak v odvolání uvedla stěžovatelka, neboť dle posudku již u stropů je uvedena nadpoloviční výměna prvků dlouhodobé životnosti, což samo o sobě stačí na závěr o ztrátě původního stavebně-technického charakteru stavby.
Pod pojem "zásadní přestavba" lze v zásadě podřadit takové změny stavby, v jejichž důsledku se nezmění venkovní rozměry stavby (půdorysné a výškové ohraničení stavby), dojde k zásahu do svislých a vodorovných konstrukcí stavby, případně k výměně konstrukce střechy či schodiště za předpokladu, že je součástí nosného systému stavby.
Ztráta původního stavebně-technického charakteru znamená, že musí být bezpečně ověřeno, zda alespoň u některého z prvků dlouhodobé životnosti došlo k výměně v rozsahu, reprezentujícím nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku objektu. Jak vyplývá z rozsudku soudu I. stupně, došlo ke změně více než v nadpolovičním objemovém podílu všech prvků u vodorovných nosných konstrukcí, u schodiště a krovu pak došlo k obměně veškerých konstrukcí tohoto prvku v objektu. I když to z hlediska zásadní přestavby není právně významné je zřejmé, že přestavbou došlo do značné míry i ke změně účelového určení domu. I když lze souhlasit s názorem stěžovatelky, že soudem, resp. znaleckým posudkem nebylo bezpečně prokázáno, že schodiště, které bylo zcela vyměněno, je součástí nosného systému stavby, z ostatního obsáhlého dokazování vyplývá, že tento závěr na výsledku skutkového zjištění a s tím vyvozených právních závěrů nic nemění.
Z hlediska údajného porušení čl. 36 odst. 1 Listiny je nutné odkázat na stanovisko Ústavního soudu, obsažené mimo jiné v nálezu tohoto soudu ze dne 17.6.1999, sp. zn. I. ÚS 478/97, z něhož vyplývá, že Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů provedených obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se sám s takovým hodnocením neztotožňoval, to však za situace, kdy obecné soudy respektují hranice dané jim ust. §132 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud takové překročení zásady volného hodnocení důkazů nezjistil, nelze dovodit v tomto směru ani porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.
Ve vztahu k údajnému porušení čl. 11 odst. 1 Listiny nezbývá než konstatovat, že ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu se nelze domáhat ochrany vlastnictví pouze tvrzeného a niko-li již konstituovaného a proto i z tohoto hlediska považoval ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.
Senát Ústavního soudu s ohledem na shora uvedené proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, ve smyslu ust. §43 odst. 2 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 30. ledna 2001