ECLI:CZ:US:2001:2.US.721.2000
sp. zn. II. ÚS 721/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. N., právně zastoupeného JUDr. B. V., proti nečinnosti Okresního soudu v Mostě, resp. proti pozdnímu vydání usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 3. 2000, č. j. 6 T 1235/99-316, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost odmítl, neboť návrh byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Ústavní stížností, kterou obdržel Ústavní soud dne 11. 12. 2000, se stěžovatel domáhal vydání rozhodnutí Ústavního soudu, že nečinností Okresního soudu v Mostě, resp. pozdním vydáním usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 3. 2000, č. j. 6 T 1235/99-316, došlo k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8.
Usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 3. 2000, č. j. 6 T 1235/99-316, byl stěžovatel propuštěn z vazby na svobodu za současného převedení do výkonu trestu v trvání 18 měsíců nepodmíněně, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 2. 9. 1998, sp. zn. 2T 223/98, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 11. 1999, sp. zn. 4 To 482/99.
Dle ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost byla podána dne 11. 12. 2000 a směřuje proti nečinnosti Okresního soudu v Mostě, resp. proti pozdnímu vydání usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 3. 2000, č. j. 6 T 1235/99-316. Na základě telefonického rozhovoru dne 15. 1. 2001 s pracovnicí 0kresního soudu v Mostě paní V. Ústavní soud zjistil, že výše uvedené usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 24. 5. 2000. Přestože ústavní stížnost směřuje proti nečinnosti Okresního soudu v Mostě, resp. proti pozdnímu vydání usnesení tohoto soudu ze dne 16. 3. 2000, č. j. 6 T 1235/99-316, byla podána až téměř šest a půl měsíce po té, co výše uvedené usnesení bylo stěžovateli doručeno. Je tedy zřejmé že ústavní stížnost byla podána po lhůtě stanovené pro její podání zákonem.
Na doplnění Ústavní soud uvádí, že napadené usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 3. 2000, č. j. 6 T 1235/99-316, obsahuje poučení, že proti tomuto usnesení lze podat stížnost do tří dnů ode dne jeho oznámení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Městského soudu v Mostě. Na základě výše uvedeného telefonického rozhovoru Ústavní soud dále zjistil, že stěžovatel se tohoto svého práva vzdal a nevyčerpal tak všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. §75 odst. 1. zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Protože Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl pro její opožděnost, nezabýval se již vadami plné moci udělené právnímu zástupci stěžovatelem dne 9. 11. 2000, ve smyslu ust. §31 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 23. ledna 2001