ECLI:CZ:US:2001:2.US.74.2000
sp. zn. II. ÚS 74/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti D. E. L., zastoupené JUDr. T. S., advokátem, proti usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě, vydanému buď ve věci sp. zn. 28 Cm 289/99 anebo Nc 57/99, jímž bylo společnosti I. Opava, a.s., se sídlem Hradecká 1, Opava, IČ 45193495, zakázáno zapsat stěžovatelku jako osobu mající 58.497 ks akcíí společnosti I. Opava, a.s., do listiny přítomných akcionářů na náhradní valné hromadě společnosti I. Opava, a.s., svolané představenstvem na 6. 12. 1999, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 7. 2. 2000 doručena ústavní stížnost stěžovatelky, ve které napadá postup Krajského obchodního soudu v Ostravě, dovolává se ochrany svých ústavně zaručených práv a navrhuje, aby Ústavní soud vyhověl petitu ústavní stížnosti.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Ústavní soud se zabýval otázkou, jestli v konkrétním posuzovaném případu je předběžné opatření způsobilé k tomu, aby bylo přezkoumáno soudem. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu je ústavní stížnost přípustná pouze za předpokladu, že došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod a takovému zásahu nelze čelit jinak než ústavní stížností. V daném případě však nejde o situaci, kdy by nastalý stav nebylo možno napravit v návaznosti na konečné rozhodnutí ve věci (k tomu srov. nález ve věci II. ÚS 221/98, in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 16, č. 158, vydání 1., Praha, C. H. Beck 2000, nebo dosud nepublikované usnesení ve věci II. ÚS 205/2000). Stěžovateli nic nebrání v tom, aby se domáhal ochrany svých tvrzených akcionářských práv u obecného soudu a také, aby se zákonným způsobem domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady. Za této situace nelze ústavní stížnost považovat za přípustný prostředek ochrany práv stěžovatele.
Z těchto důvodů soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl pro jeho nepřípustnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 12. 6. 2001
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu