ECLI:CZ:US:2001:2.US.751.2000
sp. zn. II. ÚS 751/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. M., právně zastoupeného JUDr. I. P., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 10. 2000, sp. zn. 6 To 742/2000, a dále proti průtahům v řízení u Okresního soudu v Chomutově v jeho trestní věci, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 5 T 163/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 21. 12. 2000, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 10. 2000, sp. zn. 6 To 742/2000, a vydání rozhodnutí Ústavního soudu, že Okresní soud v Chomutově je povinen zdržet se zbytečných průtahů v jeho trestní věci, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 5 T 163/99, a tuto urychleně skončit. Výše uvedeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem a postupem Okresního soudu v Chomutově došlo podle stěžovatele k porušení ustanovení čl. 8 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (dále jen "Úmluva"). Dále stěžovatel žádal, aby se Ústavní soud ve smyslu ust. §39 zák. č. 182/1993 Sb., usnesl, že věc je naléhavá a tuto věc projednal přednostně.
Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti a že proto nic nebrání v projednání a rozhodnutí věci samé.
Stěžovatel je obžalobou státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Chomutově, společně s dalšími dvěma spolupachateli trestně stíhán pro 4 trestné činy krádeže podle ust. §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., v jednom případě ve stadiu pokusu podle ust. §8 odst. 1 tr. zák., dále pro trestný čin loupeže spáchaný ve spolupachatelství podle ust. §234 odst. 1 tr. zák. ve smyslu ust. §9 odst. 2 tr. zák. a pro dvojnásobný trestný čin porušování domovní svobody podle ust. §238 odst. 1 tr. zák. spáchaný rovněž ve spolupachatelství podle ust. §9 odst. 2 tr. zák. Tato majetková a násilná trestná činnost byla podle obžaloby páchána v okresech Kladno, Chomutov, Louny, Rakovník a Plzeň sever v době od října 1998 do dubna 1999 převážně násilným vniknutím do rekreačních chalup, v jednom případě do chléva, a odcizením různých věcí a hospodářských zvířat. Dále v prodejně tabáku jeho společník se zbraní v ruce donutil prodavačku k vydání peněz z pokladny, zatímco stěžovatel hlídal před prodejnou. Stěžovatel byl se započtením zajištění vzat do vazby dnem 7. 4. 1999 ve 14,50 hodin. Obžaloba byla podána dne 29. 9. 1999. Okresní soud v Chomutově konal první hlavní líčení dne 11. 11. 1999, pak ještě další čtyři hlavní líčení, když mezi tím byl vyžádán znalecký posudek z oboru psychiatrie o duševním zdraví stěžovatele. Poslední hlavní líčení mělo být konáno dne 11. 1. 2001. Opakované žádosti stěžovatele o propuštění z vazby byly v dvoustupňovém řízení opětovně zamítány s tím, že nadále trvají důvodné obavy, že by stěžovatel, který je bez příjmů a bez pracovního poměru, i nadále pokračoval v trestné činnosti (§67 odst. 1 písm. c) tr. řádu), což je v napadených usneseních v této věci dostatečně konkrétně zdůvodněno. Nepochybně o tom svědčí i celkový charakter trestné činnosti, pro niž je stěžovatel stíhán.
Celkově tedy jde o trestní věc, kde jsou stíháni tři pachatelé, kteří páchali trestnou činnost řadou útoků, na různých místech a která si vyžádala více znaleckých posudků, jednak ohledně výše způsobené škody a jednak ohledně trestní způsobilosti stěžovatele samotného.
Tato zjištění vyplývají jak z ústavní stížnosti samotné, tak z obžaloby, jednotlivých soudních usnesení a sdělení obvinění vyšetřovatele vztahujících se k jednotlivým útokům, které tvoří přílohy ústavní stížnosti.
Ze shora uvedeného, po srovnání časových údajů, je tedy zřejmé, že vyšetřovatel i oba soudy prvního i druhého stupně postupovali podle svých objektivních možností a za dodržování příslušných ustanovení trestního řádu za daného zákonného stavu. Nelze jim vytýkat nedůvodné průtahy ve věci ani porušení základních práv stěžovatele ve smyslu ust. čl. 8 a čl. 38 Listiny nebo čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost a návrhy s ní spojené odmítnout pro jejich zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 30. ledna 2001