ECLI:CZ:US:2001:2.US.76.01
sp. zn. II. ÚS 76/01
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti A. D., zastoupeného Mgr. Z. G., advokátkou, proti potvrzujícímu výroku v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 4. 2000, č. j. 10 Co 60/99-184, a proti pravomocným výrokům o svěření nezletilého dítěte do výchovy matky a o úpravě styku otce s nezletilým dítětem v rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 16. 11. 1998, č. j. 6 Nc 229/97-155, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 5. 2. 2001 doručena ústavní stížnost stěžovatele, směřující proti potvrzujícímu výroku v rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 4. 2000, č. j. 10 Co 60/99-184, a proti pravomocným výrokům o svěření nezletilého dítěte do výchovy matky a o úpravě styku otce s nezletilým dítětem v rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 16. 11. 1998, č. j. 6 Nc 229/97-155. Podle názoru stěžovatele jsou napadené výroky citovaných rozhodnutí v rozporu se skutečnými zájmy dítěte a tedy i v rozporu s Úmluvou o právech dítěte.
Ústavní soud především zkoumal, zda jde o návrh podaný ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1).
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dne 7. 7. 2000 dovolání, které Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 16. 11. 2000, č. j. 30 Cdo 1964/2000-201, odmítl s odůvodněním, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Posledním prostředkem k ochraně stěžovatelova práva tak zůstal rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 4. 2000, č. j. 10 Co 60/99-184, který byl stěžovateli doručen dne 16. 6. 2000. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla k poštovní přepravě podána až dne 2. 2. 2001, a Ústavnímu soudu doručena dne 5. 2. 2001, je zřejmé, že lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla dodržena a že jsou dány důvody k jejímu odmítnutí.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 27. 2. 2001
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu