ECLI:CZ:US:2001:2.US.769.2000
sp. zn. II. ÚS 769/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. T. A., 2. T. K. D., 3. D.Q. D., právně zastoupených JUDr. J.L., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, a to v části, jíž byla zamítnuta žádost o propuštění z vazby D. K. T. a Q. D. D., a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2000, sp. zn. 6 To 564/2000, a dále ve věci návrhu na vydání předběžného opatření ve smyslu ust. §80 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 29. 12. 2000, se stěžovatelé domáhali zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (blíže neurčeného) v části, v níž byla zamítnuta žádost o propuštění z vazby D. K. T. a Q. D. D., a dále usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2000, sp. zn. 6 To 564/2000, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí žádosti o propuštění z vazby všech tří stěžovatelů.
V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že v trestním řízení vedeném proti nim u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod. sp. zn. 4 T 177/99, pro trestný čin vydírání podle ust. §235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona, jsou porušovány čl. 8, čl. 24, čl. 26, čl. 36, čl. 38, a čl. 42 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále Mezinárodní pakt a občanských a politických právech (dále jen "Pakt"), jakož i Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Zároveň je v ústavní stížnosti navrhováno, aby Ústavní soud zvážil s ohledem na přetrvávající protiprávní stav, zda není důvod pro vydání předběžného opatření ve smyslu ust. §80 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to pro bezdůvodné prodlužování omezení osobní svobody.
Ústavní soud si vyžádal spis, sp. zn. 4 T 177/99, vedený u Obvodního soudu pro Prahu 4, a z něho zjistil následující:
Na všechny tři stěžovatele byla podána obžaloba Státním zastupitelstvím pro Prahu 4 pro trestný čin vydírání podle ust. §235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona spáchaný ve spolupachatelství podle ust. §9 odst. 2 tr. zákona tím, že dne 6. 8. 1999 v zahradní části restaurace "U." v Praze 4 - S. bili pěstmi do obličeje a hlavy a stěžovatel A. T. navíc dřevěnou tyčí poškozeného T. H. T., vyhrožovali mu zabitím a likvidací celé jeho rodiny, pokud jim nezaplatí částku 20 000 US dolarů. Již v přípravném řízení byli všichni tři stěžovatelé vzati do vazby a jejich žádosti o propuštění z vazby, včetně nabídky písemného slibu a peněžité záruky byly opakovaně zamítány s odůvodněním, že jde o cizince vietnamské komunity bez pevné vazby k ČR a v případě propuštění na svobodu hrozí obava, že uprchnou, aby se vyhnuli trestnímu stíhání a hrozícímu trestu. V průběhu řízení došlo k vydání odsuzujícího rozsudku, který byl z podnětu odvolání stěžovatelů odvolacím soudem zrušen. Po novém projednání věci byli všichni tři stěžovatelé zproštěni obžaloby s odůvodněním, že není bezpečný podklad pro odsuzující rozsudek pro změny výpovědí a nevěrohodnost svědků, zejména samotného poškozeného, který se mezitím vrátil i s rodinou do Vietnamu a je nedosažitelný. Ohledně majetkových nesrovnalostí mezi účastníky probíhají občanskoprávní spory. Odvolání státního zástupce bylo zamítnuto a dva stěžovatelé byli propuštěni z vazby, když třetí z nich byl propuštěn z vazby již dříve.
Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
S ohledem na skutečnost, že všichni účastníci trestního řízení jsou občané cizí národnosti, vyžádalo si trestní řízení delší dobu, a omezení svobody všech tří stěžovatelů má oporu v zákoně. Obtížné bylo i zjišťování skutkového stavu věci, když poškozený přestal spolupracovat a posléze vůbec vycestoval z ČR. Za těchto okolností neshledal obecný soud dostatečný podklad pro odsuzující rozsudek a stěžovatele obžaloby zprostil a propustil z vazby.
Namítaná porušení základních práv, zejména práva na respektování osobní svobody v současné době již odezněla a požadované zrušení rozhodnutí o vazbě by tudíž postrádalo jakýkoliv smysl. Tento názor byl Ústavním soudem vysloven již v usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 9. 1999, sp. zn. IV. ÚS 122/99 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ĆR, vydavatelství C. H. Beck, sv. 15, poř. č. 56, str. 315).
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících orgánů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 8, čl. 24, čl. 26, čl. 36, čl. 38 nebo čl. 42 Listiny, Pakt či Úmluva.
Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu ÚS
V Brně dne 29. května 2001