ECLI:CZ:US:2001:3.US.10.01
sp. zn. III. ÚS 10/01
Usnesení
III. ÚS 10/01
Ústavní soud rozhodl dne 22. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti navrhovatele L., zastoupeného Mgr. Z.H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. října 2000, č. j. 30 Ca 236/98-24, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým podáním domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Ca 236/98-24. Ústavní stížnost odůvodnil tím, že podle jeho přesvědčení ve věci, v níž jmenovaný soud jednal, došlo ke svévolnému porušení zákonných ustanovení i k zásahu do práv, která jsou zaručena čl. 11 a 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že napadl žalobou rozhodnutí FŘ ze dne 24. září 1998, kterým bylo zamítnuto odvolání proti dodatečnému vyměření daně z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 1993 ve výši 71.692,-Kč. V ní poukázal na okolnosti, za nichž uskutečňoval dovoz zboží, na skutečnosti, na které nebyl vzat zřetel při vydání dodatečného platebního výměru, a na právní ustanovení, dle nichž mělo být postupováno. Krajský soud v Brně, který žalobu zamítl, své rozhodnutí, dle názoru stěžovatele, odůvodnil nepřesvědčivě, se všemi námitkami obsaženými v žalobě se nevypořádal, a proto rozsudek považuje za nepřezkoumatelný.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Ca 236/98-24, vyhlášeného dne 25. října 2000, zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud postupoval v řízení a ve svém rozhodnutí v souladu s §244 odst. 1 a 250j odst. 1 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku se vypořádal se všemi námitkami stěžovatele uplatněnými v žalobě a nebylo shledáno pochybení při aplikaci ustanovení zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, či zákona celního č. 13/1993 Sb.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2001