ECLI:CZ:US:2001:3.US.112.01
sp. zn. III. ÚS 112/01
Usnesení
III. ÚS 112/01
Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti G., zastoupené JUDr. J.M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. listopadu 2000, sp. zn. 22 Ca 530/99, o zamítnutí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 19. února 2001 se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. listopadu 2000, sp. zn. 22 Ca 530/99, o zamítnutí žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Uvedeným rozhodnutím obecného soudu se cítí být dotčena v základním právu, garantovaném, dle jejího názoru, čl. 90 Ústavy a dále čl. 11 odst. 5 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka dotčení na uvedených základních právech a svobodách odvíjí od vytýkané protiústavní interpretace a aplikace ustanovení §24 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v důsledku které nebyla z daňového základu vyloučena přesně označená částka, vynaložená a zaúčtovaná na dosažení a udržení zdanitelných příjmů, a tím i nesprávně stanovena výše daňového základu (dle §20 uvedeného zákona).
Dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Krajský soud v Ostravě při posuzování předmětné věci plně respektoval všechny kautely plynoucí z ustanovení části páté hlavy druhé o. s. ř., respektoval příslušná procesní ustanovení, vycházel ze smyslu a účelu příslušných ustanovení zákona o daních z příjmů, ve svém právním názoru k interpretaci §24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nevybočil z rámce konstantní judikatury obecných soudů, a konečně svoje rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Napadeným rozhodnutím tudíž neporušil ani zákaz libovůle (čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2, 3 a čl. 11 odst. 5 Listiny) ani základní práva na řádný proces (čl. 36 a násl. Listiny). K tvrzenému zásahu do základního práva plynoucího z čl. 90 Ústavy Ústavní soud toliko poznamenává, že obsahem uvedeného ústavního ustanovení není základní právo, resp. svoboda, nýbrž jde o ústavní normu kompetenční, vymezující postavení soudů v ústavním systému České republiky.
Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatelky na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2001