ECLI:CZ:US:2001:3.US.124.01
sp. zn. III. ÚS 124/01
Usnesení
III. ÚS 124/01
Ústavní soud rozhodl dne 7. června 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatele P.J., zastoupeného JUDr. J.B., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2000, č. j. 13 Co 395/2000-44, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 13 Co 395/2000-44, vydaného dne 8. listopadu 2000 v odvolacím řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. března 2000, č. j. 12 C 179/98-35, odůvodnil návrh tím, že se rozhodnutími, jimiž nebylo vyhověno jeho návrhu na přivolení k výpovědi z nájmu bytu, cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také v čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Poukázal na důvody, pro které se domáhal souhlasu soudu k výpovědi z bytu a vyslovil přesvědčení, že hodnocení provedených důkazů o způsobu užívání bytu žalovanými nerespektovalo procesní předpisy, a proto závěry soudů považuje za projev libovůle.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práv, jichž se navrhovatel dovolává, shledán nebyl. Odvolací soud se vypořádal s námitkami, které stěžovatel uplatnil v odvolání, a pokud jde o výklad ustanovení §711 odst. 1 písm. d) občanského zákona a hodnocení důkazů, učiněné soudem I. stupně dle §132 občanského soudního řádu, lze odkázat na vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu II. stupně a i na jeho konstatování, že se navrhovateli nepodařilo prokázat důvody k výpovědi, tj. hrubé porušování povinností nájemcem bytu tím, že v bytě podniká.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2001