ECLI:CZ:US:2001:3.US.134.01
sp. zn. III. ÚS 134/01
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka o ústavní stížnosti navrhovatele J.Š., zastoupeného JUDr. J.P., takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 1. 3. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl Ústavnímu soudu doručen o den později. Předmětný návrh směřoval proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2000, čj. 12 To 99/2000-5840, kterým byla zamítnuta stížnost navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 7. 2000, sp.zn. 1 T 132/98, jímž bylo rozhodnuto o odměně a náhradě hotových výdajů obhájce Mgr. M.L. Navrhovatel tvrdil, že tímto rozhodnutím byla porušena jeho základní práva daná mu čl. 36 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. K porušení uvedených základních práv mělo dojít tím, že Krajský soud v Hradci Králové uvedeným usnesením přiznal obhájci navrhovatele odměnu, náhradu za promeškaný čas, náhradu za ztrátu času, režijní paušál a náhradu hotových cestovních výdajů v celkové části 88.942,- Kč. Proti tomuto usnesení podal navrhovatel stížnost. Namítl, že je bez prostředků a nelze tedy na něm náklady obhajoby vymáhat.
Vrchní soud v Praze dne 13. 12. 2000 unesením, čj. 12 To 99/2000-5840, stížnost zamítl. Rozhodnutí odůvodnil tím, že navrhovatel byl pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 6. 1999, sp.zn. 1 T 132/98, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 1999, sp.zn. 12 To 114/99. Poté, co byla věc pravomocně skončena, předložil advokát navrhovatele vyúčtování za obhajobu. Výše odměny a náhrady hotových údajů odpovídá rozsahu poskytované právní služby a je v souladu s platnými předpisy. Námitky odsouzeného Vrchní soud nepřijal, neboť napadeným usnesením nebylo rozhodováno o povinnosti navrhovatele uhradit náklady nutné obhajoby, nýbrž byla stanovena toliko výše odměny a náhrady hotových výdajů jeho obhájce.
Uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze napadl navrhovatel ústavní stížností, v níž opakovaně namítal, že je nemajetný a není schopen uhradit náklady právního zastoupení. K této skutečnosti, podle navrhovatele, soudy nepřihlédly a uložily mu povinnost uhradit náklady právního zastoupení.
Vrchní soud v Praze, ve vyjádření ze dne 11. 4. 2001, poukázal na to, že v napadeném rozhodnutí nebylo rozhodováno o povinnosti navrhovatele hradit náklady obhajoby.
Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.
Ze spisového materiálu vyplývá, že jak Krajský soud v Hradci Králové, tak Vrchní soud v Praze v napadených rozhodnutích rozhodovali o výši odměny a náhradě nutných výdajů za obhajobu, které budou poskytnuty obhájci navrhovatele. Soudy nerozhodovaly o tom, zda navrhovatel bude povinen tyto náklady uhradit, či zda náklady obhajoby ponese stát; nerozhodovaly tedy o právech či povinnostech navrhovatele, ale o právech jeho advokáta.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 2001
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu