ECLI:CZ:US:2001:3.US.136.01
sp. zn. III. ÚS 136/01
Usnesení
III. ÚS 136/01
Ústavní soud rozhodl dne 15. listopadu 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele A.H., zastoupeného JUDr. M.Š., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. prosince 2000, č. j. 29 Ca 501/2000-17, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel odůvodnil ústavní stížnost tím, že se napadeným usnesením Krajského soudu v Brně cítí dotčen na právech, zaručených mu čl. 26 odst. 2, čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 95 odst. 1 Ústavy. Uvedl, že v řízení před soudem se domáhal přezkoumání rozhodnutí F.ú., vydaného ve věci daňové, přičemž řízení bylo zastaveno, když promeškal lhůtu k zajištění zastoupení advokátem. S ohledem na toto rozhodnutí, odvolávající se na §250a občanského soudního řádu, vyslovil přesvědčení, že citované ustanovení znemožňuje účastníkům využít v řízení před soudem pomoc daňových poradců, kteří poskytují daňové poradenství a služby ve věcech daní. Takové omezení znemožňuje účastníkům využít pomoc kvalifikované osoby, je zásahem do jejich práv, a proto navrhl, aby Ústavní soud §250a občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zrušil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §74 a §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Krajského soudu v Brně, který dne 22. prosince 2000 zastavil řízení o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu pro nesplnění povinného zastoupení advokátem, zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl, neboť postup soudu byl v souladu s §104 odst. 2, §250a odst. 1, 2 a s §250d odst. 3 občanského soudního řádu. Je třeba uvést, že povinné zastoupení žalobce ve správním soudnictví advokátem, vyplývající z §250a odst. 1 občanského soudního řádu, nutno chápat jako znak spravedlivého procesu, znamenající realizaci zásady "rovnosti zbraní" v řízení.
S ohledem na uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Pro odmítnutí ústavní stížnosti pak k podání návrhu na zrušení označené části občanského soudního řádu stěžovatel není osobu oprávněnou [§43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b), §64 odst. 1 písm. d) citovaného zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2001