ECLI:CZ:US:2001:3.US.163.01
sp. zn. III. ÚS 163/01
Usnesení
III. ÚS 163/01
Ústavní soud rozhodl dne 20. září 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele L.B., zastoupeného JUDr. Ing. P.P., o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2000, sp. zn. 10 To 168/2000, a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. června 2000, sp. zn. 2 T 15/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše citovaných rozsudků, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčen na právech zakotvených v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 1, čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR. Vyslovil přesvědčení, že k jeho odsouzení pro trestný čin loupeže a pokusu vydírání došlo bez dostatečného prověření tvrzení obhajoby a na základě nepřesvědčivých důkazů.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudků napadených ústavní stížností zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Pokud jde o rozsah a hodnocení všech provedených důkazů, v předmětné věci bylo postupováno v souladu s §2 odst. 5 a 6 tr. řádu. Soud II. stupně se pak v obsáhlém a přiléhavém odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami stěžovatele uplatněnými v odvolání, a proto na jeho obsah lze zcela odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 20. září 2001