ECLI:CZ:US:2001:3.US.175.01
sp. zn. III. ÚS 175/01
Usnesení
III. ÚS 175/01
Ústavní soud rozhodl dne 7. června 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti O., zastoupené JUDr. J.K., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. 10 Ca 349/2000, rozhodnutí FŘ ze dne 21. července 2000, č.j. 434/120/2000, a F.ú. ze dne 21. září 1999, č. j. 168694/99/077910/4029, o dodatečném vyměření daně z příjmu právnických osob, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se řádně podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. 10 Ca 349/2000, rozhodnutí FŘ ze dne 21. července 2000,
č. j. 434/120/2000, a rozhodnutí F.ú. ze dne
21. září 1999, č. j. 168694/99/077910/4029, o dodatečném vyměření daně z příjmu právnických osob. Ústavní stížnost odůvodňuje tím, že podle jejího přesvědčení jak soud, tak i finanční orgány rozhodly v rozporu s čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 5 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka dotčení na uvedených základních právech a svobodách odvíjí od vytýkané protiústavní interpretace a aplikace ustanovení §24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, v důsledku které nebyla z daňového základu vyloučena přesně označená částka, vynaložená a zaúčtovaná na dosažení a udržení zdanitelných příjmů, a tím i nesprávně stanovena výše daňového základu (dle §20 uvedeného zákona).
Dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Krajský soud v Českých Budějovicích při posuzování předmětné věci plně respektoval všechny kautely plynoucí z ustanovení části páté hlavy druhé o. s. ř., respektoval příslušná procesní ustanovení, vycházel ze smyslu a účelu příslušných ustanovení zákona o daních z příjmů, ve svém právním názoru k interpretaci §24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nevybočil z rámce konstantní judikatury obecných soudů, a konečně svoje rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Napadeným rozhodnutím tudíž neporušil ani zákaz libovůle (čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2, 3 a čl. 11 odst. 5 Listiny) ani základní práva na řádný proces (čl. 36 a násl. Listiny).
Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatelky na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2001