ECLI:CZ:US:2001:3.US.2.01
sp. zn. III. ÚS 2/01
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele ing. R. R., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, směřujícího proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2000, čj. 7 Cmo 945/99-64, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 1998, čj. F 10530/98 Rg. C 4-58, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 29. 12. 2000 návrh na zahájení řízení, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 2. 1. 2001. Předmětný návrh směřoval proti blíže neoznačenému usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým bylo rozhodnuto o výmazu navrhovatele, jako jednatele společnosti R., komínová technika, spol. s r.o., ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 1998, čj. F 10530/98 Rg. C 4-58, s tvrzením, že jimi byla porušena navrhovatelova základní práva.
Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem Rg. C 4, který si Ústavní soud vyžádal, plyne, že ústavní stížnost směřovala proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2000, čj. 7 Cmo 945/99-64. V citovaném usnesení Vrchní soud změnil část usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 1998, čj. F 10530/98 Rg C 4-58, jímž byl zamítnut návrh na výmaz jednatele, ing. R. R., tak, že povolil výmaz jednatele z obchodního rejstříku, jako jednatele společnosti R., spol. s r.o., zapsané v oddílu C vložce 4 u tohoto soudu. Zároveň potvrdil tu část výroku, kterou byl zamítnut návrh na změnu způsobu jednání jménem této společnosti.
Uvedené usnesení Vrchního soudu, v části týkající se výmazu jednatele ing. R. R. z rejstříku, napadl navrhovatel ústavní stížností, v níž namítal, že jím byla porušena jeho základní práva.
Ve smyslu §35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat.
Podle §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Tím je v daném případě řízení před Vrchním soudem, které navrhovatel vyvolal a z něhož vzešlo napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2000, čj. 7 Cmo 945/99-64. To bylo navrhovateli doručeno prostřednictvím pošty. Navrhovatel v ústavní stížnosti namítá, že mu nebylo toto usnesení Vrchního soudu vůbec doručeno. Toto tvrzení však neodpovídá realitě, neboť ze spisového materiálu (z navrhovatelem podepsané doručenky - na č.l. 46 spisu sp.zn. Rg. C 4) vyplývá, že mu rozhodnutí bylo v uvedený den řádně doručeno.
Ústavní stížnost pak podal navrhovatel k poštovní přepravě dne 29. 12. 2000, tedy po lhůtě zákonem stanovené.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh podle §43 odst. 1 písmeno b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2001