ECLI:CZ:US:2001:3.US.21.01
sp. zn. III. ÚS 21/01
Usnesení
III. ÚS 21/01
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PhDr. R. S., zastoupené JUDr. J. K., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2000, čj. 38 Ca 233/99-70, rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru výstavby ze dne 14. dubna 1999, čj. MHMP-13 977/1999/VYS/Há/Zá, a rozhodnutí Obvodního úřadu městské části Praha 6, odboru výstavby ze dne 27. srpna 1998, čj. výst. 3201/P 1968/2 Dej/97-ŠR, mimo ústní jednání dne 13. 2. 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka, která se domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2000 (38 Ca 233/99-70) a rozhodnutí, jež rozsudku předcházela, odůvodňovala ústavní stížnost tvrzením, že jimi byla porušena její práva, zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4 a v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozsudku o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a není-li takového prostředku dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].
Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze (ze dne 5. září 2000 - 38 Ca 233/99-70) a údajů o podání návrhu k Ústavnímu sudu bylo zjištěno, že citovaný rozsudek byl zástupci stěžovatelky doručen dne 7. listopadu 2000, ústavní stížnost podána k doručení dne
8. ledna 200l, přičemž lhůta stanovená §72 odst. 2 zákona uplynula dnem 5. ledna 2001.
S ohledem na výše uvedené byl návrh, který stěžovatelka podala po lhůtě k tomu stanovené, dle §43 odst. 1 písm. b) zákona odmítnut, aniž by se předtím jevilo účelné vésti stěžovatelku k odstranění formálních vad ve vykázané plné moci jejího zástupce (§31 odst. 1 zákona).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 13. února 2001