ECLI:CZ:US:2001:3.US.220.01
sp. zn. III. ÚS 220/01
Usnesení
III. ÚS 220/01
Ústavní soud rozhodl dne 20. září 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci Ing. F.Š., zastoupeného JUDr. P.V., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. prosince 2000, sp. zn. 6 To 729/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení ze dne 27. prosince 2000, jímž Krajský soud v Plzni rozhodl ve smyslu §73 odst. 1 písm. c) tr. zákona o zabrání vyčísleného množství alkoholu. Ústavní stížnost odůvodnil tím, že podle jeho přesvědčení rozhodnutím soudu došlo k zásahu do práv, zaručených čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR. Poukázal na okolnosti, za nichž byl stíhán pro spáchání trestného činu, na výsledek trestního řízení i na rozhodování o zabrání alkoholu, když v tomto směru považuje dokazování za nedostatečné a neúplné. Soudům obou stupňů vytkl, že pokud dospěly k přesvědčení, že stěžovatel není vlastníkem předmětného alkoholu, měl být dle §239 tr. řádu ustanoven opatrovník, přičemž řízení o zabrání věcí z důvodů obecného zájmu dle §73 odst. 1 písm. c) tr. zákona mělo být zahájeno jen na návrh státního zástupce, který tak neučinil.
Předseda senátu Krajského soudu v Plzni ve svém písemném vyjádření poukázal na prokázané skutečnosti, vztahující se k okolnostem, za nichž byl dodán předmětný alkohol a bylo rozhodnuto o jeho zabrání. Uznal, že za pochybností kdo je vlastníkem alkoholu soud neustanovil podle §239a tr. řádu opatrovníka - to však v žádném případě nevedlo ke zkrácení práv stěžovatele, a v dalším pak odkázal na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 3 T 94/94 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. prosince 2000, sp. zn. 6 To 729/2000, zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává, shledán nebyl. Pro rozhodnutí o zabrání alkoholu ve výroku soudů blíže označeného byl důvodně odvolacím soudem použit §73 odst. 1 písm. c) tr. zákona a pokud jde o jeho výklad, lze odkázat na vyčerpávající odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení.
S ohledem na výše uvedené byl návrh, směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 6 To 729/2000, jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Stížnost na pochybení soudu, který v předmětné věci nepostupoval v souladu s §239a tr. řádu a neustanovil v řízení o zabrání věcí, jejichž vlastník nebyl spolehlivě zjištěn, opatrovníka, nutno označit za stížnost, podanou neoprávněnou osobou. Soud, který dospěl k závěru, že stěžovatel sám vlastníkem předmětného alkoholu není, neustanovením opatrovníka nezjištěnému vlastníkovi pak práva stěžovatele neporušil [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 1 písm. c) cit. zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 20. září 2001