ECLI:CZ:US:2001:3.US.311.01
sp. zn. III. ÚS 311/01
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele D., právně zastoupeného JUDr. P.F., směřujícím proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 3. 2001, čj. K 74/95-411, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 24. 5. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který směřoval proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 3. 2001, čj. K 74/95-411. Navrhovatel tvrdil, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva.
Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp.zn. K 74/95 a z něj zjistil, že dne 22. 5. 1995 podal FNM návrh na prohlášení konkurzu na úpadce L. Konkurz vyhlásil Krajský soud v Ústí nad Labem dne 2. 5. 1996, usnesením čj. K 74/95-101; usnesení bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze dne 22. 8. 1996, čj. 4 Ko 190/96-125. V rámci konkurzního řízení správce konkurzní podstaty požádal krajský soud přípisem ze dne 20. 11. 2000, aby do soupisu konkurzní podstaty zahrnul mimo jiné nájemní obytný dům v Ž., č.p. 2771, se st. parcelou p.č. 225 o výměře 763m2 s příslušenstvím, zapsaném u KÚ v L., územní pracoviště Ž., na LV č. 3115 pro obec a k.ú. Ž. (dále jen "předmětná nemovitost"), v té době zapsaný na LV č. 3987 pro vlastníka D., (navrhovatel). Návrh byl odůvodněn tím, že ke dni prohlášení konkurzu (tj. k 2. 5. 1996) byla předmětná nemovitost zapsána pro vlastníka L. Dne 29. 5. 1996 byl katastrálnímu úřadu podán návrh na povolení vkladu vlastnického práva k předmětné nemovitosti pro společnost C. Vklad byl povolen rozhodnutím K.ú. L., čj. 121-V11-486/96, ze dne 5. 6. 1996. Společnost C., následně předmětnou nemovitost prodala navrhovateli kupní smlouvou, jejíž účinky nastaly ke dni 9. 6. 1997.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 11. 12. 2000, čj. K 74/95-407, uložil podle §19 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání navrhovateli, aby ve lhůtě 30 dnů podal vylučovací žalobu proti správci konkurzní podstaty, kterou se bude domáhat vyloučení předmětné nemovitosti ze soupisu konkurzní podstaty. Dne 28. 3. 2001 tentýž soud rozhodl usnesením, čj. K 74/95-411, tak, že "určuje se, že nemovitosti zaps. na LV č. 3987 pro k.ú. Ž., jmenovitě p.č. st. 225, výměra 763, čp. 2771, zastavěná plocha, objekt bydlení, ze soupisu konkurzní podstaty byla zapsána do soupisu maj. podstaty úpadce oprávněně". Rozhodnutí soud odůvodnil tím, že vyzval navrhovatele k podání vylučovací žaloby. Usnesení doručoval prostřednictvím pošty na adresu navrhovatele dne 13. 12. 2000. Protože si navrhovatel v odběrné době zásilku nevyzvedl, soud usnesení doručoval opakovaně dne 9. 1. 2001. Ani tuto zásilku si navrhovatel v odběrné době nevyzvedl. Soud tedy měl za to, že dnem doručení byl třetí den od uložení zásilky při druhém obeslání, tj. dne 12. 1. 2001. Ve stanovené lhůtě žaloba soudu nedošla.
Uvedené usnesení napadl navrhovatel včas ústavní stížností, v níž namítal, že poté, co uplatnil u úpadce své vlastnické právo k předmětné nemovitosti, nebyl vyrozuměn o tom, že správce konkurzní podstaty toto právo neakceptuje a nebyla mu soudem doručena výzva k podání vylučovací žaloby. Výzva soudu k podání vylučovací žaloby však byla doručena do sídla úpadce - tj. do Ž. a nikoliv do sídla navrhovatele, toto usnesení tedy nebylo navrhovateli doručeno, ačkoliv navrhovatel je účastníkem řízení, který uplatnil své vlastnické právo. Účinky doručení výzvy soudu k podání vylučovací žaloby, čj. K 74/95-411, nemohly proto podle navrhovatele nastat způsobem, který soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, neboť usnesení nebylo uloženo na poště v sídle navrhovatele v M. Kromě toho je podle navrhovatele samotný výrok napadeného usnesení neurčitý. Předmětná nemovitost je v něm určena nedostatečně, za použití neoficiálních zkratek, které způsobují neurčitost výroku soudu. V odůvodnění výroku je navrhovatel označen jinak, než to odpovídá výpisu z obchodního rejstříku. Soud navrhovateli neumožnil uplatnění jeho práva a tím porušil jeho právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny a zejména právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
Krajský soud v Ústí nad Labem, jako účastník řízení, ve vyjádření ze dne 8. 6. 2001 namítl, že ze spisu jednoznačně vyplývá, že navrhovateli doručoval dvakrát na adresu D. Zásilka nebyla v odběrní lhůtě vyzvednuta. V napadeném usnesení je předmětná nemovitost uvedena včetně čísel parcel, katastrálního území i obce, včetně čísla LV. Chybí označení katastrálního úřadu, v jehož obvodu je nemovitost zapsána, je však zapsán okres L., v jehož obvodu je sídlo katastrálního úřadu a tedy i místně příslušný katastrální úřad. Tuto chybu, která je chybou v psaní, je možno odstranit opravným usnesením.
Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.
Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Ze spisového materiálu vyplývá, že Krajský soud v Ústí nad Labem postupoval v souzené věci v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o konkurzu a vyrovnání, jakož i občanského soudního řádu. Poté, co navrhovatel uplatnil své vlastnické právo k předmětné nemovitosti a úpadce, za kterého jednal správce konkurzní podstaty, je neuznal, vyzval soud usnesením navrhovatele, aby ve lhůtě 30 dnů podal žalobu proti správci konkurzní podstaty, kterou se bude domáhat vyloučení předmětné nemovitosti ze soupisu konkurzní podstaty. Jak vyplývá z předmětného spisu (č.l. 407), toto usnesení soud navrhovateli doručoval prostřednictvím pošty 12. 12. 2000 a opakovaně 8. 1. 2001, vždy na adresu D., tedy na adresu sídla navrhovatele. Pošta při doručování postupovala v souladu s platnými předpisy, když prvou písemnost uložila dne 13. 12. 2000 a po uplynutí odběrní doby, když zásilka nebyla navrhovatelem vyzvednuta, ji vrátila soudu. Druhá písemnost byla doručována opět na uvedenou adresu, byla uložena u doručovací pošty dne 9. 1. 2001 a po marném uplynutí odběrné doby byla soudu dne 25. 1. 2001 vrácena. Účinky doručení nastaly v souladu s ust. §47 odst. 3 občanského soudního řádu třetí den po uložení zásilky. Soud tedy postupoval ústavně konformním způsobem, když měl za to, že navrhovateli bylo napadené usnesení řádně doručeno a navrhovatel ve stanovené lhůtě vylučovací žalobu nepodal. Za zásah do základních práv navrhovatele nelze považovat navrhovatelovu nečinnost a nelze soudu vyčítat, že v takovém případě postupoval v souladu se svou zákonnou povinností. Pokud jde o námitky týkající se označení předmětné nemovitosti i navrhovatele, ani tu Ústavní soud neshledal porušení navrhovatelových základních práv. Podle přesvědčení Ústavního soudu byla nemovitost v napadeném usnesení označena způsobem, který vylučuje její záměnu s jinou nemovitostí. Výrok ani nevzbuzuje pochybnosti o tom, v obvodu kterého katastrálního úřadu je nemovitost zapsána, je dostatečně konkrétní a určitý. Ústavní soud tedy neshledal, že by napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.
Pokud jde o namítané zasažení do vlastnického práva navrhovatele (čl. 11 odst. 1 Listiny), otázka souvisí s výše uvedeným postupem soudu při doručování napadeného usnesení. Zde je třeba vzít v úvahu, že navrhovatel neuplatnil své vlastnické právo k předmětné nemovitosti v rámci konkurzního řízení zákonem předvídaným způsobem. Nepodal vylučovací žalobu, neuplatnil tedy své vlastnické právo k předmětné nemovitosti řádně a soud proto nemohl vyloučit tuto nemovitost z konkurzní podstaty. Postup soudu, který byl v souladu se zákonem o konkurzu a vyrovnání, nelze proto hodnotit jako nepřípustný zásah do navrhovatelova vlastnického práva. Napadeným výrokem soudu nebylo zpochybněno vlastnické právo navrhovatele k předmětné nemovitosti, jeho právo vlastnit majetek ani nebyl jeho vlastnickému právu dáván jiný obsah. Ani tu Ústavní soud neshledal porušení navrhovatelových základních práv.
S poukazem na uvedené nezbylo ústavnímu soudu než podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2001
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu