ECLI:CZ:US:2001:3.US.352.01
sp. zn. III. ÚS 352/01
Usnesení
III. ÚS 352/01
Ústavní soud rozhodl dne 1. listopadu 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele S., zastoupeného JUDr. P.V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2001, č. j. 28 Ca 292/99-72, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2001, č. j. 28 Ca 292/99-72, odůvodnil ústavní stížnost tak, že se tímto rozhodnutím, jakož i rozhodnutími jemu předcházejícími a vydanými správními orgány, cítí dotčen na právech, zaručených mu čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že k Městskému soudu v Praze podal žalobu na přezkoumání rozhodnutí FŘ, jak soudu, tak v příslušném daňovém řízení svá tvrzení doložil a veškeré nesrovnalosti vysvětlil. Přesto byla žaloba zamítnuta, když, podle jeho přesvědčení, soud ani správní orgány se s jeho námitkami nevypořádaly, nevzaly v potaz skutečnosti, které prokázal. Z těchto důvodů nemůže souhlasit s rozsudkem, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí finančních orgánů, jimiž došlo ke snížení odpočtu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 1997 o 10.683.200,-Kč.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 28 Ca 292/99-72 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal napadené rozhodnutí FŘ ze dne 22. července 1999, č. j. 1344/130/1999, dle §249 odst. 2 občanského soudního řádu. Soud postup správních orgánů v daňovém řízení shledal v souladu se zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, pokud jde o prokazování existence skutečností i pokud jde o hodnocení všech shromážděných důkazů. Tento jeho závěr je obsažen v napadeném rozhodnutí a v jeho podrobném a výstižném odůvodnění, na něž lze v dalším odkázat, poněvadž je z něho zřejmé, že se soud vypořádal se všemi námitkami, které stěžovatel v žalobě uplatnil.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 1. listopadu 2001