ECLI:CZ:US:2001:3.US.402.2000
sp. zn. III. ÚS 402/2000
Usnesení
III. ÚS 402/2000
Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti B. Č., zastoupené JUDr. J. S., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2000, č. j. 28 Ca 100/99-40, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka, která se domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. května 2000, č. j. 28 Ca 100/99-40, odůvodnila ústavní stížnost tím, že podle jejího přesvědčení označený soud porušil práva, zaručená čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, nesprávně hodnotil a aplikoval §31 odst. 8 písm. c) a §31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a vydal rozhodnutí, které považuje za nepřezkoumatelné. Uvedla, že s ohledem na znění §31 odst. 8 písm. c) citovaného zákona bylo na správci daně, aby prokázal nedostatky v jejím účetnictví, ten však důkazní břemeno v tomto směru neunesl, a proto jí doměřil daň z příjmu fyzických osob za rok 1993 nedůvodně.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Ca 100/99 a jeho rozsudku ze dne 19. května 2000 zásah do práv, jichž se navrhovatelka v ústavní stížnosti dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal napadené rozhodnutí správního orgánu - Finančního ředitelství v Praze ze dne 29. září 1998, č. j. 4057/110/1998, v souladu s §249 odst. 2 občanského soudního řádu, tj. v mezích daných žalobními důvody a s nimi se ve svém vyčerpávajícím odůvodnění rozsudku vypořádal. S rozhodnutím Městského soudu v Praze v předmětné věci, s výkladem a aplikací §31 odst. 8 písm. c) a §31 odst. 9 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, se Ústavní soud ztotožňuje, a proto lze na obsah jeho odůvodnění odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 8. března 2001