ECLI:CZ:US:2001:3.US.418.99
sp. zn. III. ÚS 418/99
Usnesení
III. ÚS 418/99
Ústavní soud rozhodl dne 5. dubna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného JUDr. M. B., Ph.D., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. července 1999, sp. zn. 4 Tvo 85/99, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 1999, sp. zn. 12 Ntv 3/99, a proti nečinnosti Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která po odstranění formálních vad (§31 odst. 1 zák. č.
182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) splňovala formální podmínky stanovené zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 4 zákona], napadl stěžovatel usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 1999 (12 Ntv 3/99) a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. července 1999 (4 Tvo 85/99) a dožadoval se, aby Ústavní soud vyslovil zákaz Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové pokračovat v porušování lidského práva stěžovatele dle čl. 8 odst. 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod svou nečinností.
Porušení citovaných ustanovení Listiny základních práv a svobod stěžovatel spatřuje v tom, že ačkoliv je vyšetřován pro trestnou činnost, která mu byla sdělena příslušným vyšetřovatelem Policie České republiky, vazebně, dochází ve vyšetřování k neodůvodněným průtahům a rovněž je mu znemožňováno domáhat se zákonným způsobem přezkoumávání důvodu trvání vazby tím, že jeho obhájci nejsou doručována příslušná rozhodnutí. Stejně pak stěžovatel považuje za zásah do svých ústavně zaručených základních práv a svobod nečinnost Vrchního soudu v Praze, a to ze stejných důvodů, a dále ve své stížnosti uvádí, že Nejvyšší soud ČR svým rozhodnutím o stížnosti stěžovatele rozhodl nezákonně.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda [§72 odst. 1 písm. a) zákona]. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků návrh, který je zjevně neopodstatněný, usnesením odmítne [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona].
Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů nebo jiných orgánů veřejné moci a za jakých podmínek a okolností lze takovéto rozhodnutí považovat za zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 61/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 10, Praha 1995). Obdobně Ústavní soud ve své judikatuře vyložil, kdy a za jakých okolností shledává svoji pravomoc zasáhnout do dosud pravomocně neskončeného řízení vedeného před obecnými soudy nebo jinými orgány veřejné moci, a to i tehdy, jedná-li se o rozhodnutí, které je v té které fázi řízení konečné. Stručně shrnuto, pokud nebylo pravomocně skončeno řízení před obecnými soudy a stěžovatel, v rámci tohoto řízení a následného instančního přezkumu tvrzených porušení základních práv a svobod, nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, nemůže být dán z ústavněprávního hlediska důvod pro ingerenci Ústavního soudu do takovéhoto řízení. Je totiž plně v kompetenci obecných soudů, aby se vznesenými námitkami zabývaly v rámci probíhajícího řízení a tyto v souladu s ust. §2 odst. 6 trestního řádu hodnotily v rámci provedeného dokazování (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 62/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., vydání 1., č. 78, Praha 1996). Ústavní soud neshledal tvrzená porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele tak, jak jsou v ústavní stížnosti uvedena a pokud obecné soudy, popřípadě jiné orgány veřejné moci rozhodují ústavně konformním způsobem a svá rozhodnutí náležitým způsobem odůvodní, nelze, z ústavněprávního hlediska, takovéto rozhodnutí považovat za rozhodnutí, které by bylo v rozporu s Ústavou, Listinou základních práv a svobod, popř. s mezinárodními smlouvami a Ústavní soud proto neshledává možnost své ingerence do takovéhoto stádia řízení před obecnými soudy, popřípadě jinými orgány veřejné moci.
Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti plyne z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno a rovněž ze samotné povahy stěžovatelových tvrzení v ústavní stížnosti rozvedených; nezbylo proto než rozhodnout o ústavní stížnosti stěžovatele tak, jak z výroku tohoto usnesení je patrno [§43 odst. 2 písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 5. dubna 2001