ECLI:CZ:US:2001:3.US.439.01
sp. zn. III. ÚS 439/01
Usnesení
III. ÚS 439/01
Ústavní soud rozhodl dne 20. září 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatelky M.K., zastoupené JUDr. J.N., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. května 2001, sp. zn. 9 Co 1056/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se cestou ústavní stížnosti domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, který dne 7. května 2001 zamítl její návrh na opravu rozsudku ze dne 16. února 2000, č. j. 9 Co 1056/99-357. Poukázala na rozhodnutí soudu I. stupně, na obsah odvolání a uvedla, že pochybení odvolacího soudu, kterým se cítí dotčena na právu zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vidí v tom, že změnil výrok Okresního soudu ve Frýdku Místku, který však nebyl žádným z účastníků odvoláním napaden.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. května 2001, sp. zn. 9 Co 1056/99, zásah do práva, kterého se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud v odůvodnění rozhodnutí, jímž zamítl návrh na opravu výroku rozsudku ze dne 16. února 2000, správně a vyčerpávajícím způsobem vyložil ustanovení §164 občanského soudního řádu, ve znění před novelou učiněnou zákonem č. 30/2000 Sb., a také důvody, pro které podání stěžovatelky, označenému jako návrh na vydání opravného usnesení, avšak napadajícímu věcnou správnost výroku rozsudku odvolacího soudu, nevyhověl.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 20. září 2001