ECLI:CZ:US:2001:3.US.446.01
sp. zn. III. ÚS 446/01
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele J.R., zastoupeného JUDr. J.S., směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 5. 2001, čj. 25 Co 773/2000-79, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2000, čj. 14 C 299/99-49, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 20. 7. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 23. 7. 2001, doplněný dne 1. 10. 2001. Předmětný návrh směřoval proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 5. 2001, čj. 25 Co 773/2000-79, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2000, čj. 14 C 299/99-49. Navrhovatel tvrdil, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jeho základní právo dané mu čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Hradci Králové, sp.zn. 14 C 299/99 a z něj zjistil, že společnost M., podala dne 6. 9. 1999 žalobu o zaplacení částky 650.000,- Kč proti J.R. (navrhovatel).
Okresní soud v Hradci Králové dne 27. 9. 2000 rozsudkem, čj. 14 C 299/99-49, určil navrhovateli povinnost zaplatit požadovanou částku s úrokem z prodlení a náklady řízení. Rozsudek odůvodnil tím, že dne 26. 3. 1996 žalobce prodal navrhovateli hospodářskou budovu za kupní cenu včetně DPH 3.150.000,-Kč. Navrhovatel uhradil z této kupní ceny 1.000.000,-Kč a na zbytek byl sjednán splátkový kalendář. Dodatkem k této kupní smlouvě ze dne 26. 3. 1996 bylo sjednáno, že navrhovatel může přerušit úhradu splátek po 30. 9. 1996 bez sankce až do doby dořešení zřízení věcného břemena práva přístupu a příjezdu k této nemovitosti po pozemcích, které jsou ve vlastnictví G. Společnost G., následně sdělila přípisem ze dne 15. 7. 1996, že neuzavře žádnou smlouvu, avšak chůzi a průjezd přes své pozemky bude navrhovateli umožňovat. Navrhovateli nikdo v průjezdu či průchodu po komunikaci přes pozemek G. nebránil. Dodatek ke kupní smlouvě je podle názoru soudu svým obsahem neurčitý a tudíž neplatný. Z toho vyplývá, že navrhovatel je povinen zaplatit zbývající část kupní ceny ve výši 650.000,- Kč podle dohodnutého splátkového kalendáře.
Uvedený rozsudek napadl navrhovatel odvoláním. V něm namítal některé skutečnosti týkající se přívodu elektrické energie, čímž byl kupovaný objekt znehodnocen a měla by být tedy snížena kupní cena. Zároveň vznesl námitku podjatosti proti třem soudcům Krajského soudu v Hradci Králové a "kompletně proti Okresnímu a Krajskému soudu Hradec Králové". O námitce rozhodl usnesením ze dne 12. 3. 2001 Vrchní soud v Praze tak, že uvedení soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování této právní věci.
Krajský soud v Hradci Králové dne 4. 5. 2001 rozsudkem, čj. 25 Co 773/2000-79, rozsudek soudu I. stupně potvrdil. V odůvodnění se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Dodatek ke kupní smlouvě ze dne 26. 3. 1996 je absolutně neplatný, neboť je neurčitý, když v něm není vůbec uvedeno jaké konkrétní jednání se od té které smluvní strany očekává. K ostatním odvolacím námitkám soud uvedl, že eventuelní vady, kterými trpěl předmět koupě, nemohou samy o sobě odůvodňovat nezaplacení kupní ceny nebo její části. V takovém případě má kupující jiná práva zakotvená v ust. §597 občanského zákoníku.
Tento rozsudek napadl navrhovatel včas ústavní stížností, doplněnou dne 1. 10. 2001. V ní namítal, že obecné soudy ignorovaly nesporný projev vůle navrhovatele a prodávajícího, když posoudily chybně dodatek ke kupní smlouvě jako neplatný a zavázaly navrhovatele doplatit kupní cenu, aniž by bylo vyřešeno věcné břemeno nezbytné pro realizaci jeho vlastnického práva. Pokud má navrhovatel doplatit kupní cenu, je to v rozporu s dobrými mravy, soudy se měly podle navrhovatele zabývat otázkou možné slevy z kupní ceny jako otázkou předběžnou. Krajský soud navíc rozhodl v senátě, vůči kterému navrhovatel vznesl námitku podjatosti a tak mu bylo fakticky odejmuto právo na soudní ochranu jeho práv. Podle navrhovatele postupem soudů bylo porušeno jeho základní právo dané mu čl. 11 Listiny a právo dané čl. 36 Listiny.
Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve vyjádření ze dne 15. 10. 2001 uvedl, že námitky obsažené v ústavní stížnosti byly již v řízení před obecnými soudy a oba soudy se jimi zabývaly. K námitce podjatosti poukázal na to, že o ní rozhodoval usnesením Vrchní soud v Praze, který ji neshledal důvodnou.
Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.
Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Z obsahu stížnosti vyplývá, že navrhovatel se domáhá v plném rozsahu přezkoumání rozhodnutí napadeného ústavní stížností a tak, jako by Ústavní soud byl dalším stupněm v hierarchii obecných soudů. Argumenty, ve stížnosti uvedené, jen opakují argumenty, kterými se zabýval obecný soud a s nimiž se v odůvodnění řádně vypořádal.
Ze spisového materiálu nevyplývá, že by postupem obecných soudů bylo zasaženo do navrhovatelova práva vlastnit majetek, ani jeho vlastnickému právu nebyla poskytnuta ochrana. Jestliže soudy dospěly k závěru, že dodatek ke kupní smlouvě je absolutně neplatný a to pro svou neurčitost (nebylo blíže specifikováno v čem má spočívat dořešení zřízení věcného břemene, nejasné bylo jaké konkrétní povinnosti se účastníkům v dodatku ke smlouvě ukládají a kdy a kým mají být plněny, neurčitě byl formulován závazek prodávajícího atd.) a své rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnily, postupovaly v souladu s ust. části třetí občanského soudního řádu a tudíž ústavně konformním způsobem. Jen ze samotného faktu, že soudy nevyhověly navrhovateli, nelze usuzovat na porušení jeho základních práv.
Pokud jde o namítané porušení čl. 36 Listiny (navrhovatel měl zřejmě na mysli porušení práva na spravedlivý proces), Ústavní soud konstatoval, že navrhovateli nebylo upřeno právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Řízení probíhalo v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, navrhovatel činil příslušné právní úkony, soudy provedly řádné dokazování a ze zjištěných skutečností vyvodily odpovídající právní závěry. Pokud jde o namítanou podjatost některých soudců, touto námitkou se Vrchní soud v Praze řádně zabýval a své rozhodnutí rovněž řádně zdůvodnil. Ani tu neshledal Ústavní soud porušení navrhovatelových základních práv.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozsudkem Krajského soud v Hradci Králové nebylo zasaženo do základních práv navrhovatelů, daných jim ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a nezbylo mu než návrh podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2001
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu