ECLI:CZ:US:2001:3.US.464.01
sp. zn. III. ÚS 464/01
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele ing. V.M., zastoupeného JUDr. P.P., proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. 17 Co 233/2001-10, ze dne 25. 5. 2001, ve spojení s usnesením Okresního soudu ve Znojmě, č.j. Ro 1039/2000-7, ze dne 13. 2. 2001, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 30. 7. 2001 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 31. 7. 2001. Návrh směřoval usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. 17 Co 233/2001-10, ze dne 25. 5. 2001, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Znojmě, č.j. Ro 1039/2000-7, ze dne 13. 2. 2001, kterým byla zamítnuta žádost navrhovatele o osvobození od soudních poplatků ve věci žaloby, podané navrhovatelem, o částku 200.000,- Kč. Podle názoru navrhovatele bylo napadenými rozhodnutími porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a došlo rovněž k porušení čl. 90 Ústavy ČR. Návrh byl podán včas.
K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. Ro 1039/2000, vedený u Okresního soudu ve Znojmě. Ze spisu Ústavní soud zjistil, že navrhovatel podal dne 1. 8. 2000 u označeného soudu žalobu o zaplacení částky 200.000,- Kč s příslušenstvím s návrhem na vydání platebního rozkazu. Současně navrhovatel požádal o úplné osvobození od povinnosti platit soudní poplatek, a to vzhledem k výši soudního poplatku, který není schopen zaplatit, protože je poživatelem starobního důchodu. Dále žádal, aby soud vzal v úvahu, že navrhovatel půjčil žalovanému celkem 12.600.000,- Kč, což byly peníze získané z restitucí, a že až na 600.000,- Kč je nucen celou částku po žalovaném vymáhat, což znamená že soudní poplatky činí celkem 480.000,- Kč, takže v případě, že soud osvobození od soudních poplatků navrhovateli nepřizná, nebyl by schopen se soudní cestou domoci svého práva. O žádosti o osvobození od soudního poplatku rozhodl Okresní soud ve Znojmě usnesením, č.j. Ro 1039/2000-7, ze dne 13. 2. 2001 tak, že osvobození od soudních poplatků nepřiznal. V odůvodnění uvedl, že podle §138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") může soud na návrh účastníkovi zcela nebo zčásti přiznat osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Dále soud I. stupně uvedl, že přihlížel k majetkovým a sociálním poměrům žadatele. Z prohlášení žadatele soud I. stupně zjistil, že navrhovatel je poživatelem starobního důchodu ve výši 6.700,- Kč měsíčně, má příjmy z podnikání, které uvádí asi 10.000,- Kč a manželka pracuje jako učitelka s příjmem 9.500,- měsíčně. Navrhovatel nemá žádné dluhy ani vyživovací povinnosti, je vlastníkem rekreační chalupy a automobilu. Dále tento soud uvedl, že z podaného návrhu je patrno, že navrhovatel získal peníze z restituce, žalovanému půjčil celkem částku 12.600.000,- Kč a částka 600.000,- Kč mu byla vrácena. Vzhledem k těmto okolnostem rozhodl soud I. stupně tak, jak je výše uvedeno.
K odvolání navrhovatele, který tvrdil, že podle jeho názoru jsou splněny podmínky §138 odst. 1 o.s.ř. a neosvobozením od soudních poplatků by mu byla odňata možnost uplatnění jeho práv, rozhodoval o osvobození od soudních poplatků Krajský soud v Brně, který usnesením, č.j. 17 Co 233/2001-10, ze dne 25. 5. 2001, potvrdil usnesení soudu I. stupně. V odůvodnění uvedl, že soud I. stupně zcela správně posoudil majetkové poměry navrhovatele a osvobození od soudních poplatků mu nepřiznal. Soudní poplatek v této věci, projednávané pod sp. zn. Ro 1039/2000 Okresním soudem ve Znojmě činí částku 8.000,- Kč, přičemž tato částka není natolik vysoká, že by ji navrhovatel s ohledem na své příjmy a na majetkové poměry nebyl schopen zaplatit. Odvolací soud přihlédl i ke skutečnosti, že navrhovatel uplatnil proti žalovanému nárok na zaplacení i dalších částek, kde je rovněž povinen platit soudní poplatky. Podle názoru odvolacího soudu však ani tato skutečnost neodůvodňuje přiznání osvobození navrhovatele od placení soudních poplatků.
Proti oběma uvedeným rozhodnutím obecných soudů podal navrhovatel ústavní stížnost, protože tato rozhodnutí jsou podle jeho názoru nezákonná a byl jimi zkrácen na svých právech. Porušení svých práv, zejména práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a podle čl. 90 Ústavy spatřoval navrhovatel v tom, že obecné soudy nepřiznáním osvobození od soudních poplatků porušily ustanovení §138 odst. 1 o.s.ř., protože neosvobozením od soudních poplatků v souhrnné výši 445.400,- Kč, které navrhovatel nemá možnost objektivně zaplatit, by byly žaloby zamítnuty a právo navrhovatele na zaplacení dluhy promlčeno. Navrhovatel proto žádal, aby Ústavní soud zrušil obě napadnutá rozhodnutí.
K výzvě Ústavního soudu podal vyjádření Krajský soud v Brně, jako účastník řízení. Ve stručném vyjádření Krajský soud v Brně v plném rozsahu odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, ze kterého vyplývá, že možnost navrhovatele zaplatit soudní poplatek byla náležitým způsobem zvážena a bylo rozhodnuto v souladu s platnými předpisy. Krajský soud v Brně proto navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody, chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolával ochrany svých základních práv zakotvených v Listině, Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Osvobození od soudních poplatků upravené v §138 o.s.ř. je nástrojem, který slouží k ochraně účastníka řízení v tom, aby při ochraně svého práva nebyl omezován dalšími náklady, které by při své existující sociální situaci nemohl snášet. Na druhou stranu je nutno si uvědomit, že účastníkovi řízení není uvedeným ustanovením přiznán nárok na osvobození od soudních poplatků, ale pouze právo o takové osvobození požádat, osvobozen od soudních poplatků je však až pravomocným rozhodnutím příslušného soudu. V hranicích stanovených uvedeným ustanovením pak soud na základě prohlášení účastníka zvažuje jeho možnosti snášet soudní poplatky, event. i náklady řízení, a hodnotí je především ve vztahu k předmětu řízení, který určuje jejich výši. V předmětné věci soud nepochybně postupoval v souladu s uvedenými ustanoveními a při hodnocení poměrů účastníka přihlédl k jeho možnostem, vyplývajícím z jeho příjmů i celkových majetkových poměrů. Soud v tomto rozhodování neporušil žádné stanovené povinnosti, postupoval v hranicích vymezených danými ustanoveními stejně jako soud odvolací. Nelze proto uzavřít, že by svým postupem porušil právo navrhovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2001
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu