ECLI:CZ:US:2001:3.US.472.2000
sp. zn. III. ÚS 472/2000
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele JUDr. M. A., zastoupeného JUDr. V. Z., advokátem, směřujícím proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2000, čj. 10 To 74/2000-503, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 4. 2000, čj. 34 T 16/98-498, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem podaným za podmínek stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadl navrhovatel usnesení Vrchního soudu v Praze, čj. 10 To 74/2000-503, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni, čj. 34 T 16/98-498 a tvrdil, že obecné soudy těmito rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručené základní právo dané čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a to tím, že mu v trestním řízení, ve kterém zastupoval jako advokát ex offo obviněného P. M., nepřiznal náklady v takové výši, v jaké je před obecnými soudy účtoval; v daném případě šlo o dodatečné vyúčtování (poté, co soud již o nákladech řízení pravomocně rozhodl) částky 1.800,- Kč a režijního paušálu 75,- Kč za úkon, spočívající v tom, že poté, co byl ustanoven obhájcem obviněného, dostavil se ke Krajskému soudu v Plzni a prostudoval celý spis. Navrhovatel vytýkal obecným soudům nesprávnou aplikaci advokátního tarifu, zejména v tom, že soudy nepřiznaly navrhovateli dodatečně účtované částky s tím, že již bylo o jeho nárocích pravomocně rozhodnuto a tento stav nelze měnit. Uplatnily tedy zásadu res iudicata, která v tomto případě není na místě.
Vrchní soud v Praze, jako účastník řízení, ve vyjádření ze dne 4. 12. 2000 uvedl, že nezpochybnil nárok navrhovatele na náhradu hotových výdajů za seznámení se spisem. O nárocích obhájce již bylo rozhodnuto a že obhájci nic nebránilo v tom, aby uplatnil ihned i tento nárok. Jestliže navrhovatel nezná soudní praxi, nelze to řešit na úkor pravomocného rozhodnutí.
Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.
Navrhovatel namítal, že rozhodnutím Vrchního soudu bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivou odměnu, dané mu čl. 28 Listiny. Zde je třeba mít na zřeteli to, že uvedený článek přiznává právo na spravedlivou odměnu zaměstnancům, tedy osobám, které vykonávají práci v zaměstnaneckém poměru,to znamená v pracovním nebo služebním poměru. Advokát při své činnosti právního zástupce není v takovém vztahu ke klientovi, nelze jej (ani per analogiam) považovat za zaměstnance obhajovaného. Odměna advokáta byla v době rozhodování dána pro tyto případy vyhláškou č. 484/2000 Sb. Ze spisového materiálu je zřejmé, že nic nebránilo navrhovateli uplatnit náhradu za předmětný úkon právní služby a režijní paušál spolu s ostatními náklady, a to z hlediska stability rozhodnutí a neadekvátnosti změn soudních rozhodnutí za stavu kdy jsou dány všechny podmínky (předpoklady) pro uplatnění případného nároku v celém jeho rozsahu. Případné rozhodnutí o nepřiznání těchto nákladů pak mohl napadnout opravnými prostředky. Skutečnost, že v době, kdy účtoval odměnu obhájce a režijní paušál (tj. v měsíci listopadu roku 1999) neznal právní názor Nejvyššího soudu z června téhož roku, a proto neúčtoval předmětný úkon a režijní paušál, nemůže navrhovatel vyčítat obecnému soudu jako porušení jeho základních práv.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutím Vrchního soudu v Praze nebylo zasaženo ani do navrhovatelem namítaných základních práv daných mu ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami
podle čl. 10 Ústavy a nezbylo mu než návrh podle §43 odst.2 písmeno a) zákona č. 182/1993
Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2001
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu