ECLI:CZ:US:2001:3.US.475.01
sp. zn. III. ÚS 475/01
Usnesení
III. ÚS 475/01
Ústavní soud rozhodl dne 22. listopadu 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele Ing. V.P., zastoupeného JUDr. M.J., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. května 2001, sp. zn. 30 Ca 376/2000, rozhodnutí FŘ ze dne 19. května 2000, č. j. FŘ 150/6962/99, a F.ú. ze dne 1. září 1999, č. j. 125593/99/288915/3551, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí, odůvodnil ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčen na právech, zaručených čl. 2 odst. 3 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na postup F.ú. a jeho rozhodnutí o ustanovení zástupce daňového subjektu, na výsledek odvolacího řízení před FŘ, jakož i na rozhodnutí Krajského soudu v Brně, kterým označený soud řízení o podané žalobě zastavil s odůvodněním, že nemůže být předmětem přezkoumání soudem.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2, §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 30 Ca 376/2000-24, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatele, směřující proti rozhodnutí FŘ č. j. FŘ 150/6962/99, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl.
Označený soud řízení zastavil důvodně v souladu s §248 odst. 2 písm. e) a s §250d odst. 3 občanského soudního řádu, když rozhodnutí správce daní a poplatků o ustanovení žalobce zástupcem daňového subjektu shledal procesním, upravujícím vedení správního řízení.
Pro výše uvedené byl návrh, směřující proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně, jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Pokud jde o ústavní stížnost, napadající rozhodnutí jmenovaných finančních orgánů, důvod k jejímu odmítnutí je dán §43 odst. 1 písm. b) cit. zákona o Ústavním soudu. Žalobu, kterou stěžovatel podal ke Krajskému soudu v Brně, nelze považovat za prostředek, jenž zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje. Je nepochybné, že od doručení rozhodnutí FŘ ze dne 19. května 2000, které rozhodlo o odvolání stěžovatele, do podání ústavní stížnosti dne 3. srpna 2001, uplynula lhůta delší, než stanoví §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2001