ECLI:CZ:US:2001:3.US.520.2000
sp. zn. III. ÚS 520/2000
Usnesení
.
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky I. N., právně zastoupená JUDr. V. P., advokátem, směřujícím proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2000, čj. 16 Co 332/2000-281, ve spojení s usnesením Městského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2000, čj. 22 Nc 317/97-252, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka podala dne 29. 8. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který směřoval proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2000, čj. 16 Co 332/2000-281, kterým bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2000, čj. 22 Nc 317/97-252, s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva.
Ze spisu Městského soudu v Brně, sp.zn. 22 Nc 317/97, který si vyžádal, Ústavní soud zjistil, že dne 29. 12. 1997 podala navrhovatelka návrh na zahájení řízení o rozvod manželství a úpravu práv a povinností k nezletilé dceři P. N. Toto řízení není dosud pravomocně skončeno. Usnesením ze dne 28. 8. 1998, čj. 42 C 2/98-43, byl návrh na úpravu práv a povinností rodičů k nezletilé pro dobu před i po rozvodu vyloučen k samostatnému řízení. Ve věci samé rovněž doposud nebylo rozhodnuto. Dne 12. 4. 2000 Městský soud v Brně rozhodl usnesením, čj. 22 Nc 317/97-252, o předběžném opatření, podle kterého se nezletilá dcera navrhovatelky předává do péče Dětského diagnostického ústavu v Brně, Hlinky 140. Rozhodnutí odůvodnil tím, že matka po dobu několika měsíců pobývá s nezletilou na neznámém místě, v neznámém prostředí, po matce bylo vyhlášeno pátrání. Je proti ní vedeno vyšetřování pro podezření z trestného činu týrání svěřené osoby. Proti otci probíhá přípravné trestní řízení pro podezření trestného činu pohlavního zneužívání, od podzimu roku 1998 dceru neviděl, pravděpodobně byly vztahy mezi ním a dcerou vážně narušeny. Pobytem v diagnostickém ústavu bude nezletilá uchráněna působení negativních vlivů, oba rodiče budou moci na nezletilou výchovně působit pod dohledem pracovníků ústavu.
Uvedené rozhodnutí napadla navrhovatelka odvoláním, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně dne 14. 6. 2000 usnesením, čj. 16 Co 332/2000-281 tak, že usnesení soudu I. stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že vztahy mezi otcem a matkou nezletilé se vyhrotily do té míry, že vytváří situaci, kdy ani jeden z rodičů neskýtá záruku, že nezletilá bude do doby rozhodnutí o rozvodu a úpravě práv a povinností k dítěti po rozvodu, negativně ovlivňována subjektivními postoji každého z rodičů, vystavována vážným stresovým situacím a tím do budoucna poškozena na svém psychickém vývoji.
Toto usnesení napadla navrhovatelka ústavní stížností, v níž namítala, že jím byla porušena její základní práva daná čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 1 a čl. 20 odst. 1, 2 a 3 Úmluvy o právech dítěte č. 104/1991 Sb. (dále jen "Úmluva"). Porušení výše uvedených práv spatřuje navrhovatelka v tom, že její nezletilé dítě bylo napadenými rozhodnutími obecných soudů od ní odloučeno proti její vůli, přičemž soudy nerespektovaly povinnost jim uloženou v zákoně o rodině, v ust. §46 odst. 2, kdy je soud povinen před nařízením ústavní výchovy zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí, která má přednost před výchovou ústavní. O nařízení ústavní výchovy soudy rozhodly pouze na základě toho, že neznají poměry, ve kterých se nezletilá nachází, přičemž s ohledem na předcházející zprávy o pečlivé péči matky o nezletilou mohly předpokládat, že tyto poměry budou uspokojivé.
Krajský soud v Brně, jako účastník řízení, ve vyjádření ze dne 18. 1. 2001 odkázal na odůvodnění napadeného usnesení a závěry v něm obsažené.
Ústavní soud, pro prostudování spisového materiálu a zvážení všech okolností případu, dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.
Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Ze spisového materiálu je zřejmé, že obecné soudy se pečlivě zabývaly celou situací, přičemž měly především na zřeteli zájmy nezletilého dítěte. Své rozhodnutí také přesvědčivě zdůvodnily. Pokud navrhovatelka namítá porušení svých rodičovských práv (čl. 32 odst. 1 a odst. 4 Listiny), je třeba mít na zřeteli, že uplatnění těchto práv nemůže znamenat zásah do práv nezletilého dítěte. Při střetu uvedených základních práv je třeba především chránit zájem a práva dítěte. Soudy v rámci řízení o rozvod manželství rodičů nezletilé, na základě řady důkazů, dospěly k závěru, že je v zájmu dítěte, jeho řádné výchovy, aby bylo dočasně předáno do péče diagnostického ústavu. Své rozhodnutí řádně odůvodnily, postupovaly tedy ústavně konformním způsobem. Na tomto místě je třeba připomenout, že se jedná o rozhodnutí předběžné, do doby rozhodnutí o rozvodu rodičů a svěření dítěte do výchovy, tedy do doby, kdy budou vytvořeny objektivní podmínky pro řádnou východu nezletilé.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2000, čj. 16 Co 332/2000-281, nebyla porušena základní práva navrhovatelky ani její nezletilé dcery, daná jim ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy. Nezbylo mu proto než návrh podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2001
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu