ECLI:CZ:US:2001:3.US.526.01
sp. zn. III. ÚS 526/01
Usnesení
III. ÚS 526/01
Ústavní soud rozhodl dne 22. listopadu 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele MUDr. J.T., zastoupeného JUDr. M.Č., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. června 2001, sp. zn. 29 Ca 16/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení jde o rozhodnutí nezákonné, jímž bylo zasaženo do práv, zaručených mu čl. 36 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na důvody, které vedly soud k zamítnutí jeho žaloby o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu a uvedl, že nesouhlasí se způsobem, jakým soud stanovil počátek běhu prekluzivní lhůty k uložení daňové povinnosti z převodu nemovitostí.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. června 2001, č. j.
29 Ca 16/2000-39, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Jmenovaný soud se ve svém rozhodnutí a jeho odůvodnění vypořádal se všemi námitkami stěžovatele uplatněnými v žalobě proti FŘ a jeho rozhodnutí ze dne 6. října 1999, č. j. FŘ-140/6795/98. Vzhledem k tomu, že se Ústavní soud se závěry stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně ztotožňuje, jeho výklad ustanovení §21 odst. 1 písm. b) a §22 odst. 1 zák. č. 357/1992 Sb. považuje za správný, lze na jeho přiléhavé a vyčerpávající odůvodnění zcela odkázat.
Pro výše vedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2001