ECLI:CZ:US:2001:3.US.535.2000
sp. zn. III. ÚS 535/2000
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu navrhovatele V. S., zast. JUDr. Z. V., advokátkou, na zrušení Nařízení č. 20/2000 Sbírky nařízení generální ředitelky Vězeňské služby České republiky, o správě peněz osob ve výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody a vymáhání pohledávek, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 6. 9. 2000 návrh na zrušení Nařízení č.20/2000, Sbírky nařízení generální ředitelky Vězeňské služby ČR, o správě peněz osob ve výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody a vymáhání pohledávek (dále jen "Nařízení"), s tvrzením, že toto nařízení je v rozporu s nařízením vlády č. 63/1998 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách).
Ve smyslu §35 a 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda jsou dány podmínky řízení, za kterých může ve věci jednat.
Navrhovatel napadá svým návrhem Nařízení, které však není svou podstatou právním předpisem, ale aktem aplikace práva hromadné povahy. Za právní předpis lze považovat pouze takový akt, který je vydán orgánem k tomu oprávněným a který byl publikován v příslušném promulgačním orgánu. Právní předpis pak upravuje práva a povinnosti subjektů v blíže neurčených případech téhož druhu. Napadené Nařízení takový charakter nemá. Svým obsahem je pouhým "výpisem" ze zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů a vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, či "opisem" některých jejích částí a úpravou konkrétního postupu orgánů Vězeňské služby při správě peněz osob ve výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody. Nestanoví žádná nová práva a povinnosti, ta jsou stanovena zákonem. Napadené nařízení je svou podstatou tzv. interní instrukcí, aktem aplikace práva a nemá povahu právního předpisu.
Podaný návrh proto nelze posuzovat jako návrh na zrušení zákonů a jiných právních předpisů, podle hlavy druhé, oddíl první zákona o Ústavním soudu.
Z výše uvedeného je zřejmé, že Ústavní soud není k projednání podaného návrhu příslušný a nezbylo mu než podle ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2001