ECLI:CZ:US:2001:3.US.540.2000
sp. zn. III. ÚS 540/2000
Usnesení
III. ÚS 540/2000
Ústavní soud rozhodl o návrhu N. K., ve věci ústavní stížnosti proti rozhodnutí Magistrátu města Pardubice ze dne 18. května 1999, č. j. 52304/99/0, Okresního úřadu v Pardubicích ze dne 29. června 1999, č. j. RSZ/5904/552/99/Ta, a postupu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR při vyřízení podnětu k přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu v Pardubicích, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše uvedených rozhodnutí a brojila také proti způsobu, jakým byl vyřízen dne 26. června 2000 její podnět k jejich přezkoumání Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR. Návrh odůvodnila tím, že není schopna uspokojovat své základní potřeby, a proto nepřiznání dávek sociálního zabezpečení za dobu od měsíce dubna 1999 do dubna 2000, považuje za nesprávné.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu, ústavní stížností napadených rozhodnutí a sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 26. června 2000 bylo zjištěno, že stěžovatelka nepostupovala v souladu s §247 občanského soudního řádu a nepožádala soud o přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu. Její stížnost k Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR nutno považovat pouze za podnět k zahájení mimo odvolacího řízení, ten byl však shledán nedůvodným. Za těchto okolností je její návrh k Ústavnímu soudu nepřípustným, když nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje (§75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomuto zjištění nebyla stěžovatelka již vyzývána k odstranění vad návrhu, zejména ke splnění povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem (§30 odst. 1 cit. zákona).
Pro výše uvedené byl návrh v souladu s §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2001