ECLI:CZ:US:2001:3.US.585.2000
sp. zn. III. ÚS 585/2000
Usnesení
III. ÚS 585/2000
Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti J. B., zastoupeného JUDr. P.P., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ca 158/99-39, ze dne 7. srpna 2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ca 158/99-39, ze dne 7. srpna 2000, odůvodňoval ústavní stížnost tím, že se rozhodnutím soudu cítí dotčen na právech, jež jsou zaručena čl. 90 a 96 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že rozhodnutí, na základě nichž byl zavázán uhradit dodatečně vyměřené clo a daň z přidané hodnoty, považuje za nezákonná, odporující §75 odst. 1 písm. a) bodu 1. celního zákona.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a) §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 Ca 158/99 bylo zjištěno, že jmenovaný soud na základě žaloby stěžovatele přezkoumal rozhodnutí Celního ředitelství v Brně, jež nevyhovělo odvolání povinného, kterého Celní úřad Břeclav-dálnice zavázal dodatečným platebním výměrem č. j. 29-89/CD/98B zaplatit clo a daň z přidané hodnoty z uskutečněného dovozu zboží z Maďarské republiky.
Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku ze dne 7. srpna 2000, Krajský soud v Brně se vypořádal se všemi námitkami, uplatněnými v žalobě stěžovatele. Ty se týkaly určení celní hodnoty dováženého zboží, konkrétně pak s ohledem na vyplacené provize a odměny za zprostředkování. Z postupu Krajského soudu v Brně a jeho rozhodnutí, napadeného ústavní stížností, zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Ústavní soud se ztotožňuje se závěry, obsaženými v obsáhlém a vyčerpávajícím odůvodnění rozsudku, v výkladem a aplikací ustanovení celního zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, §65 odst. 1 písm. f), §66 odst. 1 a §75 odst. 1 písm. f), a proto na ně v dalším odkazuje.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 8. března 2001