ECLI:CZ:US:2001:3.US.591.2000
sp. zn. III. ÚS 591/2000
Usnesení
III. ÚS 591/2000
Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K., s. r. o., zastoupené JUDr. J. J., advokátem, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. července 2000, č. j. 29 Cdo 2938/99-64, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 1998, č. j. 11 Cmo 281/98-46, a rozsudku Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 27. května 1998, sp. zn. 24 Cm 382/96, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka, která se domáhala zrušení výše označených rozhodnutí soudů, odůvodňovala ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčena na právech zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že byla soudem I. stupně zavázána k zaplacení částky l.042,- Kč, která představovala nezaplacené nájemné, soud II. stupně jejímu odvolání nevyhověl. Proto podala k Nejvyššímu soudu ČR dovolání, které však jmenovaný soud odmítl jako nepřípustné s ohledem na výši částky, jež je předmětem sporu. Takové rozhodnutí považuje za omezení ústavního práva.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti [§72 odst. 1 písm. a) odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. 29 Cdo 2938/99-64 zásah do práv, jichž se stěžovatelka dovolává, shledán nebyl, když v řízení o dovolání soud postupoval v souladu s §238 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu. Pokud jde o ústavní stížností napadená rozhodnutí soudů I. a II. stupně, je třeba uvést, že rozsudek soudu I. stupně ve věci samé byl potvrzen již 25. listopadu 1998, přičemž stěžovatelka se domáhala připuštění dovolání pro posouzení právní otázky. Pro odmítnutí dovolání dle §238 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu byl pak návrh ze dne 3. října 2000, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 1998 a Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 27. května 1998 podán po lhůtě k tomu stanovené.
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 2 písm. a), §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 8. března 2001