ECLI:CZ:US:2001:3.US.6.01
sp. zn. III. ÚS 6/01
Usnesení
III. ÚS 6/01
Ústavní soud rozhodl dne 8. února 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Evy Zarembové mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Š., a. s., zastoupené JUDr. L. V., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. října 2000, sp. zn. 32 Cdo 1130/2000, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 1999, sp. zn. 8 Cmo 543/99, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení rozsudků Nejvyššího soudu ze dne
11. října 2000 (32 Cdo 1130/2000-101) a Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 1999
(8 Cmo 543/99-86), odůvodnil ústavní stížnost tím, že podle jeho přesvědčení postupem a rozhodnutími těchto soudů došlo k porušení práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1, čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR, a to nesprávným výkladem §15 odst. 3 zák. č. 92/1991 Sb., ve znění novely zák. č. 224/1994 Sb.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížností napadených rozsudků bylo zjištěno, že Vrchní soud v Praze dne 17. prosince 1999 změnil výrok Krajského obchodního soudu v Praze (4 Cm 497/93-19), kterým byl zavázán žalovaný, tj. Fond národního majetku ČR, ke splnění povinnosti společně a nerozdílně s dlužníkem, z titulu ručitelského závazku, a to k zaplacení poplatku z prodlení ve výši 1,703.223,- Kč, vyúčtovaného 11. 10. 1993, pro neplnění povinnosti v době od
l. 6. 1993 do 31. 7. 1993. Odvolací soud svým rozhodnutím návrh proti označenému žalovanému zamítl s poukazem na období vzniku prodlení a tedy vzniku závazku poplatek z prodlení zaplatit a na dobu přechodu privatizovaného majetku z Fondu národního majetku ČR na a. s. P., jež po změnách obchodního jména je nyní zapsána jako a. s. H., t. č. v likvidaci. Nejvyšší soud v řízení o dovolání a ve svém rozsudku ze dne 11. října 2000 dospěl k rozhodnutí, že odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně důvodně a při aplikaci §15 odst. 1 a 3 zák. č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyslovil shodný názor na vznik zákonného ručení druhého žalovaného za závazky vzniklé k 10. 12. 1992, tj. ke dni, kdy došlo k přechodu privatizovaného majetku na jiný subjekt, v daném případě na prvního žalovaného.
Ústavní soud zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává, neshledal. Vrchní soud v Praze a Nejvyšší soud ČR se v řízení a ve svých rozhodnutích nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu při aplikaci ustanovení §15 odst. 1 a 3 zák. č. 92/1991 Sb., ve znění novel, do rozporu s ústavně-konformním výkladem daných právních předpisů. Z těchto důvodů byl proto návrh, jako zjevně neopodstatněný, odmítnut
[§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.,ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 8. února 2001