ECLI:CZ:US:2001:3.US.607.2000
sp. zn. III. ÚS 607/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaném ing. P. K., zast JUDr. B. B., advokátkou, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení před Ústavním soudem podaným dne 11. 10. 2000 a posléze doplněným dalšími podáními navrhovatel brojí proti usnesení Policie ČR Okresního ředitelství ve Vyškově, sp. zn. ORVY-201/RO-TČ-2000, ze dne 25. 9. 2000 s tím, že postupem tohoto orgánu byla zasažena jeho základní práva, konkrétně právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále Listina), jakož i právo na ochranu zdraví a života dle čl. 6 Listiny.
Ústavní soud si vyžádal příslušný spis Policie ČR Obvodního oddělení Rousínov, sp. zn. ORVY-201/RO-TČ-2000 a zněj zjistil, že navrhovatel podal trestní oznámení a v té souvislosti také k uvedenému orgánu policie námitku podjatosti vůči všem policistům okresů Vyškov a Brno-venkov. Ve vztahu k trestnímu oznámení podaném na policii v Rousínově pak vedoucí policie tohoto oddělení rozhodl, že usnesením, č.j. ORVY-201/RO-TČ-2000-14, ze dne 12. 9. 2000, námitku podjatosti zamítl. Důvody namítané podjatosti navrhovatel spatřoval
v tom, že dle jeho názoru mezi ním a velkým množstvím policistů z uvedených okresů je dlouhodobý negativní vztah v rámci mnoha trestních oznámení a stížností vznášených navrhovatelem. V citovaném usnesení nebyla námitka podjatosti shledána důvodnou proto, že neobsahovala konkrétní výhrady proti konkrétním osobám (policistům). Proti tomuto rozhodnutí podal navrhovatel stížnost, kterou ředitel Okresního ředitelství Policie ČR Vyškov usnesením, č.j. ORVY-201/RO-TČ-2000-15, zamítl dle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. V odůvodnění uvedl, že v podané stížnosti nejsou uvedeny žádné konkrétní námitky, které by posuzovaly podjatost policistů. Stížnost obsahuje starší a již rozhodnuté případy a z nich byly mnohé řešeny (s negativním výsledkem) kontrolními orgány policie.
Proti uvedenému rozhodnutí podal navrhovatel shora zmíněný návrh k Ústavnímu soudu s tím, že má za to, že postupem uvedených policejních orgánů byla zasažena jeho základní práva obsažená v čl. 6 a 36 odst. 1 Listiny. Bez bližší argumentace opakoval skutečnosti uplatněné v souvislosti s řízením o námitce podjatosti. Navrhl, aby po přezkoumání uvedených rozhodnutí vydal Ústavní soud nález, kterým by již označené usnesení Policie ČR Okresního ředitelství ve Vyškově zrušil.
Ústavní soud po zvážení všech skutečností plynoucích ze spisového materiálu i argumentace navrhovatele dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Především nutno opakovaně zdůraznit, že Ústavní soud není součástí obecné justice a z tohoto hlediska už vůbec ne orgánů, které jsou činné v trestním řízení a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto postupují v souladu s obsahem Listiny. Namítaný rozpor v projednávané věci nehledal. Důvody vedoucí k podjatosti rámci trestního řízení jsou totiž v §30 odst. 1 trestního řádu vymezeny taxativním způsobem, kdy se jedná o poměr k projednávané věci a k osobám, jichž se úkon přímo dotýká. Vznesená námitka musí být konkrétní, zřetelná a prokazatelná, a to právě ve vztahu k popsaným skutečnostem. Ve věci navrhovatele tyto podmínky splněny nejsou, vznesená námitka je velmi obecná, vágní, bez konkrétních argumentů k jednotlivým osobám. Navíc příslušné orgány rozhodující o podjatosti respektovaly příslušný procesní předpis (trestní řád) rozhodovaly v příslušných intencích a nelze tedy dle přesvědčení Ústavního soudu mít za to, že by svým postupem porušily zásady spravedlivého postupu. Úvaha navrhovatele (v souvislosti s projednávanou věcí) o porušení čl. 6 Listiny je potom zjevně nepřípadná.
S ohledem na uvedené nezbylo než návrh dle §43 odst. 2 písm. a) zák. čl. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2001
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu