ECLI:CZ:US:2001:3.US.609.2000
sp. zn. III. ÚS 609/2000
Usnesení
III. ÚS 609/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele D. F., podnikajícího pod obchodním jménem D. F. F.-T., zastoupeného JUDr. J. U., advokátem, o ústavní stížnosti na postup Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravy, Praha 1, Mariánské nám. 2, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel v ústavní stížnosti podané dne 12. října 2000 uvedl, že činnost odboru dopravy Magistrátu hlavního města Prahy při správním řízení o vystavení průkazu řidiče a o stanovení přepravních podmínek provozování taxislužby považuje za postup, kterým je zasahováno do práv, zaručených čl. 4 odst. 4, čl. 10 odst. 3, čl. 11 odst. 4, čl. 26 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhl, aby Ústavní soud zakázal tomuto orgánu vést evidenci řidičů a vozidel taxislužby a vyžadovat za tím účelem podklady od provozovatelů taxislužby, bránit jim užívat jejich majetek dle svobodné úvahy a rozhodnutí a brát z tohoto užívání užitky a ukládat provozovatelům taxislužby pokuty za takové užívání svého majetku, vyžadovat od těchto provozovatelů předložení osobních údajů, týkajících se jejich zaměstnanců za účelem jejich využití k zásahům do chodu provozovatelů, zejména do pracovněprávních vztahů, a zakázal dále vést správní řízení ve věcech, ve kterých se podle zák. č. 111/1994 Sb., v platném znění, o silniční dopravě, nerozhoduje o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech účastníků řízení, místo bezprostředního provedení technických úkonů a opatření, nezbytných podle tohoto zákona k provozování silniční dopravy. Současně navrhl, aby byla zrušena některá ustanovení zák. č. 111/1994 Sb., ve znění zák. č. 38/1995 Sb., zák. č. 304/1997 Sb. a zák. č. 150/2000 Sb., o silniční dopravě.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu bylo zjištěno, že stěžovatel brojí proti postupu orgánu veřejné moci ve správním řízení i proti neústavnosti jednoduchého práva, přičemž je nepochybné, že neuplatnil ochranu svých tvrzených práv u soudu v řízení dle §244 a násl. občanského soudního řádu. Proto, s ohledem na §75 odst. 1 a §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byl návrh jako nepřípustný odmítnut. Pro odmítnutí ústavní stížnosti pak není stěžovatel oprávněnou osobou k návrhu na zahájení řízení o zrušení jednotlivých ustanovení citovaných zákonů [§64 odst. 1 písm. d), §74 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2001