ECLI:CZ:US:2001:3.US.64.2000
sp. zn. III. ÚS 64/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky J. B., zastoupené JUDr. M. P., advokátkou, směřujícímu proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 1999, sp.zn. 12 Co 473/99 a sp.zn. 12 Co 489/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelka podala dne 28. 1. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 2. 2. 2000. Předmětný návrh směřoval proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 1999, sp.zn. 12 Co 473/99 a sp.zn. 12 Co 489/99. Navrhovatelka tvrdila, že napadeným rozsudkem bylo zasaženo do jejich základních práv.
Ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 5. 2000, čj. 13 C 168/97, Ústavní soud zjistil, že ve věci bylo podáno rovněž dovolání.
Ze sdělení právní zástupkyně navrhovatelky ze dne 17. 9. 2001, čj. 62181051, Ústavní soud dále zjistil, že Nejvyšší soud ČR o dovolání rozhodl dne 29. května 2001 rozsudkem, čj. 25 Cdo 1147/2000-82 tak, že ústavní stížností napadená rozhodnutí Městského soudu zrušil.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Řízení před soudem (jako ostatně každé řízení před orgánem veřejné moci) jako zákonem upravený proces poznávání (zjišťování) a hodnocení skutečností rozhodných pro aplikaci hmotně právní normy, na níž posléze spočine meritorní rozhodnutí ve věci samé, v celém svém průběhu zpravidla podléhá procesnímu vývoji (změnám), jehož případné vady lze jen stěží přezkoumat (napravit) jinak než ex post a v rámci přezkumu vydaného rozhodnutí, včetně řízení, jež mu předcházelo; proto i případné protiústavní vady lze v rámci přezkumu celého řízení napravit obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, a to především obecnými soudy samotnými. Ingerence Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů je in concreto na místě teprve tehdy, jestliže by takové vady nebyly odstraněny ani v řízení opravném (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) činností a v rozhodovací pravomoci nadřízeného obecného soudu.
Protože v souzené věci řízení dosud nebylo pravomocně skončeno nezbylo Ústavnímu soudu než návrh podle §43 odst. 1 písmeno e) zákona o Ústavním soudu, jako nepřípustný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2001