ECLI:CZ:US:2001:3.US.644.2000
sp. zn. III. ÚS 644/2000
Usnesení
III. ÚS 644/2000
Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů R. O., I. O., a J. H., všech zastoupených JUDr. M. Z., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. července 2000, sp. zn. 19 Co 267/98, a usnesení Okresního soudu ve Vyškově ze dne 31. října 1997, sp. zn. 3 C 383/91, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhali zrušení výše citovaných usnesení obecných soudů s tím, že se jimi cítí dotčeni na právech zakotvených v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedli, že postup soudu I. stupně, který zastavil řízení, a odvolacího soudu, jež jeho rozhodnutí potvrdil, považují za projev libovůle v rozhodování.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvu podle čl. 10 Ústavy [§72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].
Z obsahu spisu Okresního soudu ve Vyškově (3 C 383/91-49) a usnesení Krajského soudu v Brně (ze dne 28. července 2000 - 19 Co 267/98) nebylo shledáno, že by se označené soudy svým postupem a rozhodnutími dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, a tak zasáhly do práv, jichž se stěžovatelé dovolávají. Jak vyplývá z usnesení soudu I. stupně ze dne 15. dubna 1997 a opakovaných žádostí právního zástupce stěžovatelů z 31. května 1997 a 7. října 1997 o prodloužení lhůty, adresovaných soudu, byli žalobci, prostřednictvím svého zástupce, vyzváni k doplnění podání - k řádnému formulování
žalobního petitu, ve lhůtě 14 dnů. Poněvadž výzvě nebylo vyhověno ani do roku 2000, soud I. stupně za použití ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu řízení zastavil. Soud
II. stupně po přezkoumání usnesení Okresního soudu ve Vyškově toto potvrdil, když v písemném vyhotovení svého rozhodnutí podrobně a přiléhavě odůvodnil, proč podaná žaloba obsahovala návrh výroku zcela neurčitý a nesrozumitelný, a proč bez odstranění vad tohoto návrhu byly dány důvody pro zastavení řízení. S ohledem na obsah žaloby, podané právním zástupcem stěžovatelů dne 17. prosince 1991, doplněné 16. června 1992 specifikací dohody, jejíhož uzavření se žalobci domáhali, s odvoláním na zák. č. 87/1991 Sb., jakož i na výše uvedená konstatování, byla ústavní stížnost shledána zjevně neopodstatněnou.
Ústavní soud proto o ústavní stížnosti stěžovatelů rozhodl, jak ve výroku tohoto usnesení je obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zákona].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 8. března 2001